Konkurs
Ôdishon
Japonsko, 1999, 115 minut
Režie: Takashi Miike
Scénář: Daisuke Tengan podle románu Ryû Murakamiho
Hrají:
Ryo Ishibashi (Shigeharu Aoyama)
Eihi Shiina (Asami Yamazaki)
Tetsu Sawaki (Shigehiko Aoyama)
Jun Kunimura (Yasuhisa Yoshikawa)
Takashi Miike je muž, který je podepsaný pod poměrně velkým množstvím japonských hororů, mimo jiné natočil i „Zmeškaný hovor“, alespoň tedy ten povedenější originál, o remaku se ani bavit nebudeme. Ale myslím, že právě „Konkurs“ je mistrovským dílem tohohle japonského nadaného a plodného filmaře, který se rozhodně neomezuje pouze na hájemství strašidelna.
„Konkurs“ je film, který se mi velmi osobně zamlouvá svým provedením. V podstatě hodinu, ale ještě déle, sledujeme nevinný příběh o tom, jak by se stárnoucí muž, který má téměř dospělého syna, zase jednou rád zamiloval, což se mu nepodařilo od smrti jeho ženy před sedmi lety. Není to pro něj jednoduché a vlastně dost dává najevo, že japonské ženy se změnily. Už pro něj nejsou zajímavé. Ale jeho přítel ho přesvědčí o tom, že je tady způsob, jak takovou dívku najít. Uspořádají konkurz na film, samozřejmě falešný, a on si bude moci vybrat tu pravou, protože stanoví takové podmínky, aby přišly jen ženy, co ho zajímají. Ještě před tím, než konkurs vypukne, zaujme hlavního hrdinu přihláška a životopis jedné z uchazeček. Pouze na ni na konkurzu čeká, ostatní ho nezajímají. Jenže právě tahle slečna, co si říká Asami, se mu stane prokletím.
Vše však vypadá v pořádku, alespoň do doby, než nahlédneme do Asamina bytu, kde je něco v pytli. Je nám jasné, že to není něco, co bychom chtěli vidět rozbalené. Náznaky toho, že je něco špatně, se začínají objevovat především poté, co Asami po společné noci zmizí. Nevíme proč, nevíme kam. Neví to ani hlavní hrdina tohohle filmu, který se do ní zamiloval. Chce ji najít, chce vysvětlení, ale nemusí se moc obávat Asami si ho najde sama. Ta o další setkání rozhodně stojí.
Film ve své druhé půli prezentuje něco, co jsme absolutně nečekali, vyznění se radikálně mění a my se propadáme do světa podivnosti a odpornosti. A šílenství. Odříznutí hlavy je to nejmenší. Jedna z nejodpornějších scén je pak moment, kdy znetvořená oběť pojídá zvratky své vlastní věznitelky. Věznitelky, která je na první pohled nevinnou, naivní roztomilou bytostí. Jenže tahle čtyřiadvacetiletá slečinka je pěkná bestie. Srovnání s Misery je naprosto na místě, ale mučení je zde ještě šílenější, ještě děsivější, ještě nechutnější.
Chvíle, kdy Asami do svého paralyzovaného milence zapíchá jehly a pobrukuje si „Hlouběji. Hlouběji!“, zatímco on se u toho kroutí a jeho ruka se jakoby snaží vyprostit, ale vzmůže se jen na křečovité poškubávání, to je prostě ukázka japonské bizarnosti. Ke snuff filmům už není moc daleko. Když pak jehly zamíří do očních bulev, skoro jsme rádi, že Miike není Buñuel. Ale ono to vlastně nevadí, ve chvíli, kdy do jehel Asami cvrnkne a ony se rozezní, je to jeden z nejhrůznějších momentů nejen tohoto filmu. Dívka je stále klidná, naprosto chladná, skoro se chce říct, že je přátelská. Zatím svého milence připraví o chodidla, které pak jen tak ledabyle odhodí. Ne, návštěvu Japonska si hodně rozmyslím.
Po mnoha duchařských hororech z Asie je „Konkurs“ vítanou změnou, která skutečně stojí za to. Obrazy, které jsou nám promítány, jsou mnohdy natolik zvrácené, až se nám to vůbec nechce věřit. Tenhle film má přesně ten druh „happy endu“, s kterým jsem schopen se ztotožnit.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Velmi dobře propracovaný horor, který se nejprve tváří jako obyčejná romance a následně se proměňuje v něco, co je tím nejhorším a nejzrůdnějším pokračováním vztahu, jaké si je možné představit. Japonci ukazují, že horor je jim skutečně vlastní a nepotřebují k tomu videokazetu ani telefon.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film se může zdát poměrně zdlouhavým, ale ono to finále skutečně stojí za to. Tohle se jen tak někde nevidí.
