C'est arrive pres de chez vous
C'est arrive pres de chez vous
Belgie, 1992, 95 minut
Režie: Rémy Belvaux, André Bonzel a Benoît Poelvoorde
Scénář: Rémy Belvaux, André Bonzel, Benoît Poelvoorde a Vincent Tavier
Hrají:
Benoît Poelvoorde (Ben)
Jacqueline Poelvoorde-Pappaert (Benova matka)
Nelly Pappaert (Benova babička)
Hector Pappaert (Benův děda)
I když jsem příliš nesouhlasil s tím, aby „M“ ("Vrah mezi námi") bylo mezi 101 nejlepšími horory, pořád ještě uznám, že to je film, který si proniknutí do podobných žebříčků zaslouží. Ale proč, pane bože, se mezi 101 nejlepších hororů dostal film „C'est arrive pres de chez vous“, který zavání hororem tolik jako asi zelené maso čerstvostí. Netvrdím, že je to špatný film, ale mezi 101 nejlepšími horory by se pro mě osobně lépe vyjímaly filmy jako „Vetřelec“, Braindead, apod. „C'est arrive pres de chez vous“ je filmem z kategorie „Pulp Fiction“, „Amores Perros“ anebo třeba „Takoví normální zabijáci“. Zároveň je film zkřížený s found footeage a dokumentárním stylem, což dohromady docela dobře funguje a vytváří lepší výsledný efekt. Ale pořád ne takový, který by měl film zařadit mezi 101 nejlepších hororů. Ty bych hledal opravdu jinde. A pokud editoři knihy „101 hororů, které musíte vidět, než zemřete“, chtěli nutně do knihy dát něco belgického, není to omluva pro jejich výběr.
Jak ale říkám, „C'est arrive pres de chez vous“ není úplně špatný film. Hlavně jeho myšlenka je poměrně dobrá. Natočit dokument o životě masového vraha. Benoît Poelvoorde hraje poměrně džentlmenského muže, alespoň na první pohled. Ale hned zjišťujeme, že je to pořádně vyšinutý magor, který prostě vraždí na potkání. Je mu jedno koho. Něco podobného jsme tu měli již v podání filmu Henry: Portrét masového vraha. „C'est arrive pres de chez vous“ jde dál. Parta filmařů se totiž rozhodla, že o tomhle masovém vrahovi natočí dokument. A berou to hodně vážně. Nezastaví je nic. Natáčejí všechno, co Ben provádí a nakonec se sami zapojují. Ať už tím, že sami zločiny začínají páchat anebo umírají.
Forma je v tomhle případě možná důležitější, než samotný obsah, protože právě forma obsah umocňuje. Natáčení scény znásilnění s naprosto klidnou kamerou svědčí o tom, že i dokumentaristé jsou osoby vyšinuté. Ač v opilosti, v podstatě nic jejich čin neomlouvá. Stejně jako to, co se objevilo po jejich probuzení. Ale ani zde kamera nezaváhá, je pořád stejně klidná a profesionální. „Materiálu nikdy není dost,“ zazní ve filmu. A právě i to bych viděl jako jedno z nejdůležitějších poselství filmu. Tvorba filmu samotného se stává něčím jako posedlostí. Nic není důležitější než dokončení snímku. Doslova za každou cenu. I za cenu lidského života. Nejen jednoho.
Film poukazuje na to, kam až může zajít šílená mysl, stejně jako na to, jak je honba po úspěchu silnější než lidskost. Ne, netvrdím, že je to podle skutečné události, stejně jako to netvrdí autoři, což přidává opět na dobrém dojmu. Herecké výkony jsou autentické, poměrně amatérské, což podporuje celkové vyznění.
Ke konci se z Bena stává skutečné monstrum, což se projevuje na oslavě jeho narozenin. Tohle je poměrně zajímavá scéna a my vidíme, že už i filmaři pochopili, že zašli přece jen trochu daleko. Ale co je dál? Budou pokračovat? Ano, mají na tom zájem, ale situace se jim všem trochu vymkne z rukou. A tak musí dojít k tomu jedinému, kam celá situace směřuje. K záhubě.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Celé je to hodně drsné.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film není hororem, prostě ne. Ne každý film s masovým vrahem, je tak temný a má tak hororovou atmosféru jako třeba Mlčení jehňátek. A tohle rozhodně není podobný případ. Syrové drama? Ano. Dobrý film? Ano. Horor? To vážně ne.
