Kvílení vlkodlaků
The Howling
USA, 1981, 91 minut
Režie: Joe Dante
Scénář: John Sayles a Terence H. Winkless podle románu Gary Brandnera
Hrají:
Dee Wallace (Karen White)
Patrick Macnee (Dr. George Waggner)
Dennis Dugan (Chris)
Christopher Stone (Bill Neill)
Joe Dante je režisérem, který na filmová plátna převedl původní horor „Piraňa“, ale také „Gremliny“ podle scénáře Chrise Columbuse. Ano, toho Columbuse, co má na svědomí první dva „Pottery“ nebo první dva filmy „Sám doma“. Právě za „Gremliny“ jsem mu maximálně vděčný. Je to jeden z mých prvních „hororů“ a vůbec jeden z filmů mého mládí, které jsem prostě miloval. Ani po dlouhé době se nic nezměnilo.
„Kvílení vlkodlaků“ je filmem, o kterém jsem věděl, ale nikdy dříve jsem ho neviděl. Zase tak moc nelituji. Film rozhodně není propadák, to nechci říkat, ale na druhou stranu, mě osobně příliš neuchvátil. Přiznám se, že nevím, čím přesně to je. Ale mám pocit, že v tomhle filmu šlo především o to, abychom se poprvé podívali, jak se člověk mění ve vlkodlaka, a to tak, aby se před námi odehrál celý proces. Ten je sice velmi povedený, ale skutečnost, že hlavní postava jen stojí a sleduje, jak se člověk mění v monstrum, mi to celé kazila. Takhle se prostě nehraje. Kdyby se přede mnou někdo měnil ve vlkodlaka, tak kolem sebe trousím a snažím se zmizet, jak rychle to jde. Škoda, protože jinak by se mi scéna velmi líbila.
Ale co filmu příliš nelze vytknout, jsou právě masky a efekty, i když v jednu chvíli, kdy se dva lidé mění před ohněm, je patrné, že spíš jde o animovaný film než o film hraný. Jinak jsou ale masky úžasné, a když přijde na scénu Eddie, jehož transformaci sledujeme kompletní, musíme uznat, že tohle prostě dělal profesionál. Žádné digitální efekty, nic takového. V tomhle je film prostě úžasný. Skoro se mi chce říct, že se mu moderní digitální „Vlkodlak“ nemůže nikdy rovnat. Ale i přesto mě „Kvílení vlkodlaků“ tolik nenadchlo.
Asi je to především hereckými výkony, které nejsou ničím oslnivým, a v podstatě o ně vůbec nejde. Dee Wallace mi jako hlavní hrdinka příliš nesedí a pro mě film netáhne. Kdyby tam byl někdo jiný, vůbec bych se nezlobil. Unylost některých nápadů je pro mě až smrtící kombinace. Hlavně nemožnost nastartovat automobil. To už opravdu není možné vymyslet nic jiného? Já nevím, možná před třiceti lety to byl skutečně problém, zas tak daleko moje paměť nesahá.
Děj snímku se točí kolem toho, že televizní reportérka je málem obětí vraždy, z čehož se nedokáže jen tak dostat, v čemž jí má pomoci pobyt v osadě, kde jsou další lidé s problémem. Jenže psychoanalýza je tady trochu problém, protože všichni v osadě jsou vážně divní. Ne jen tím lidským způsobem.
Ale film má své silné poselství. Poukazuje především na to, jak je společnost zkažená. Nechci tvrdit, že jsme všichni vlkodlaci, ale do jisté míry je to pravda. Snažíme se najít místa, kde nám pomohou, jako je komunita ve filmu, ale přitom vlastně nacházíme něco úplně jiného. Nejsilnější je pak zakončení filmu, které má opravdu silné poselství. Ať se v televizi děje v podstatě cokoli, je to jen televize, je to jen fikce. Pokud toho nejsme svědky přímo na místě, absolutně nás to nezasáhne a je nám to jedno.
Finální scéna a finální záběr je skutečně povedený a pro mě osobně závěr vyzdvihává film o něco výše. Hlavně je zde prostor pro pokračování, čehož se tvůrci chytli a natočili celou řadu dalších filmů. O kvalitě lze opět polemizovat.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film má skvělé masky a efekty. Film je asi jedním z nejlepších filmů o vlkodlacích, ale osobně si myslím, že tenhle hororový podžánr má na více. Uvidíme, jak se k tomu postaví „Americký vlkodlak v Londýně“, který bude recenzován brzy, neboť byl natáčen ve stejné době jako „Kvílení vlkodlaků“.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Unylé herecké výkony pro mě osobně nejvíce film srážejí k zemi. Do jisté míry to vynahrazuje úplné finále, které si skutečně nese poselství a je velmi silným momentem.
