66+6 hororů ve sto slovech
Vydalo nakladatelství Nová Forma nákladem autorů, 2014, 100 Kč (přes eshop je možné knihu koupit za 89 Kč + poštovné)
Mluvit o tom, že český horor, a je jedno, jestli knižní, filmový nebo komiksový, není zrovna na úrovni (co se týká zájmu, prodejů, kvantity), kdy by si mohl vyskakovat, je do jisté míry klišé. Na druhou stranu dochází ke změnám. Vývoj je zde patrný. Filmu přispívají odhodlaní amatérští filmaři, kteří zabodovali antologií „Pionýři hororu“, autoři prozaičtí se pak – většinou také amatéři – snaží o to, aby horor nezůstal jen přehlíženým žánrem. Mužem, o kterém je v poslední době slyšet celkem dost, hlavně pro jeho aktivitu v různých magazínech, ale i v rámci vydávání a na různých srazech a akcích fanoušků hororu, je Honza Vojtíšek.
S Honzou jsme se setkali v podstatě náhodou, ale je to jedno z těch setkání, kterých člověk nelituje. Společně jsme se poprvé viděli na akci Noc amatérského českého hororu 2013, která proběhla poměrně nedávno a od té doby si snažíme vyměňovat nějaké ty nápady a plány. Jedním z nich – je to Honzova myšlenka – bylo vydání sbírky povídek, kdy žádná nebude mít více jak 100 slov. S tímhle přišel už na zmiňované „Noci amatérského českého hororu 2013, kdy byl zrovna těmito krátkými povídkami okouzlen. Zeptal se mě, jestli nějakou takovou nemám. Neměl jsem, ale ten nápad mě zaujal, a ještě v noci, kdy jsem se vracel z výše uvedené akce, jsem několik krátkých příběhů, které se v antologii objevily, vymyslel. Nakonec z toho vzniklo 12 povídek, kdy celých 11 si jich můžete přečíst v knize „66+6 hororů ve sto slovech“, kterou Honza dával dohromady v poměrně rychlém čase, a vydal ji s přispěním dalších šesti autorů z České republiky, ale také ze Slovenska a Polska.
Vzhledem k tomu, že asi není nejlepší nápad zabíhat do detailů svých vlastních povídek, tak jen takové malé doporučení u povídky „Rozhodně ne!“. Už se mi stalo, že čtenáři unikla myšlenka, a stalo se mi to více jak jednou. Proto si zkuste povídku přečíst dvakrát, jestli vám náhodou něco neuniklo. Moje povídky jsou v knize první. Každého autora a jeho sekci odděluje ilustrace, která se vztahuje k jedné z povídek. Další, kdo přispěl, je jediný, zato známý polský autor Robert Cichowlas. V jeho případě tu jsou povídky, které vás skutečně dovedou zhnusit. Na to, že se autor spíše prezentuje hororem fantastickým, některé jeho krátké povídky (mimochodem napsal i „Pár slov úvodem“) jsou až moc realistické a u jedné mě skutečně dokázal šokovat.
Ve sbírce je převaha českých autorů, i když dobře se to daří vyrovnávat slovenské ilustrátorce Lucii Kroneislové, která svými kresbami oživila celou knihu i její obálku. Druhým českým autorem, který má ve sbírce své zastoupení je Martin Skuřok, který je jedním z těch, kdo přinesl skutečně různorodé povídky, a to i v rámci provedení. Jeho „Horor moderní doby“ je co do formy excelentní, obsahově je pak skvělá povídka „Liborek“. Za Martinem Skuřokem následují tři povídky Marka E. Pochy, které jsou pro mě asi největším zklamáním celé sbírky. Od Marka jsem si sliboval něco hodně dobrého, přece jen je u nás z autorů nejznámější, ale ne vždy se poštěstí napsat něco skutečně výjimečného.
To Ivana Prajerová je na tom lépe. Kromě toho, že tu má více povídek, její věk jen ukazuje, jaký talent se v ní skrývá. Až se trochu vypíše, tak v příští sbírce klidně může být ona ta, která přijde s tím nejzajímavějším. Tohle je prostě talent, kdy například skvělá atmosférická „Jen ty a já“ je prostě ten správný hřebíček do rakve všem vyděšeným lidem. Josef Blažek přispěl s asi nejalternativnějšími povídkami. Jedná se o šest povídek, které reprezentují šest dní v knihovně z pohledu knihovníka. Nápady jsou to zajímavé, je to hodně jiné, jen co mi trochu vadí, to je skutečnost, že nesplňují žánr.
Jsou před námi poslední dva autoři. Tím předposledním je druhý slovenský autor, kterým je Ivan Kučera. Ono to teď možná bude vypadat, že mám něco proti Slovákům, ale v případě Ivana jsem měl prostě pocit, že se moc snaží o pointu, ale ona mu prostě nevyšla. Neříkám, že to platí ve všech jeho povídkách, ale z velké části jsem podobný pocit měl. Pokud je to záměr, bohužel mi tenhle styl nesedl. No a nakonec sám Honza Vojtíšek a jeho bohaté přispění do sbírky, také 11 povídek. Pro mě – a nemá to nic s tím, že se osobně známe – je to to nejlepší na konec. Sebe označovat za nejlepšího nebudu, na to tam mám některé celkem slabé povídky a navíc ani nejsem tak egoistický, ale u Honzy jsem si říkal, že některé jeho nápady bych chtěl mít. Jeho „Školení“ je úžasná povídka, která mi šla doslova od srdce.
Co závěrem? Myslím si, že jsou zde povídky, které jsou slabé, ale na druhou stranu jsou zde některé, které jsou naprosto geniální. Přesně plní to, co by drabble (povídka o 100 slovech) měl splňovat. Není to jen plácání, ale měl by to být soběstačný a funkční útvar. Některé povídky vás skutečně nadchnou a je naprosto jedno, že ty autory neznáte, protože jsou prostě dobří. Jestli jsou zde slabé kousky, celkem rádi je stejně přečtete, protože se když tak pozastavíte nad těmi, které vás skutečně zaujmou a přimějí vás přemýšlet. Doufám, že dojde i na pokračování, protože touhle cestou je možné objevovat zajímavé autory.
Na závěr ještě několik odkazů:
Když si budete chtít knihu koupit: http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/0/5/748-66-6-hororu-ve-sto-slovech (anebo kontaktujte přímo mě či jiného z autorů, jestliže na něj máte kontakt)
Když budete chtít dát vědět, jaký je váš názor na knihu nebo i na jednotlivé povídky: http://www.databazeknih.cz/knihy/66-6-hororu-ve-sto-slovech-204233
Hodnocení: 80 %
