Žena se špatnou pověstí
Easy Virtue
Velká Británie, 1928, 79 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: Eliot Stannard podle hry Noel Cowarda
Hrají:
Isabel Jeans (Larita Filton)
Franklin Dyall (Aubrey Filton)
Eric Bransby Williams (Claude Robson)
Robin Irvine (John Whittaker)
Alfred Hitchcock, i když to tak možná nemuselo vždy vypadat, byl vždy zaujatým pozorovatelem společnosti a společenských vztahů. To, že je znám jako mistr hrůzy, ještě neznamená, že nevěděl a neviděl, jak společnost funguje a jak si jsou lidé blízcí nebo vzdálení. V našem seriálu o jeho filmové tvorbě jsme se již bavili o tom, že se zaměřoval hlavně na hrdiny, kteří se proti své vůli dostávají do situace, která se jeví bezvýchodná nebo minimálně problémová. Platí to i pro film „Žena se špatnou pověstí“. I když je žena více méně bez viny, její vina ale vyplývá z toho, že společnost nemá pochopení pro skutek, který vykonala.
Rozvod, to je v současné době něco naprosto přirozeného. Netvrdím, že správného. Alespoň v České republice ano. Pojďme se vzít, ať se můžeme rozvést a nadělat si pořádné problémy. Rozkmotření se kvůli majetkovým vztahům je téměř zásada. V minulosti tomu tak vždy nebylo. „Žena se špatnou pověstí“ je filmem o ženě, která se rozvedla. Ano, její špatná pověst vyplývá z toho, že se chtěla rozvést a podařilo se jí to. Dnes se dá s nadsázkou říct, že žena, která není rozvedená, je přinejmenším od určitého věku zvláštní a má nějaké problémy se vztahy. Přeháním, ale rozdíl, který je mezi tím, co je zobrazováno ve filmu „Žena se špatnou pověstí“, a tím, jak manželství funguje dnes, je markantní. Dnes se nad rozvodem v podstatě nikdo nepozastaví, filmy se o něm točí většinou proto, že rozvody mají velký vliv na děti, kdy ony jsou těmi, kdo trpí nejvíce.
Manželé Filtonovi ale děti nemají, a tak se mohou v klidu rozvést. No dobře, tak jednoduché to zase není a rozhodně se nedá hovořit o tom, že by rozvod probíhal v klidu. Naopak, soudní řízení je velmi bouřlivé, o to více, že je dáno rovnou na začátek filmu. Soud je velmi vzrušený a za tu špatnou je žena, protože se údajně měla dopustit smilstva. Žádost o rozvod podává manžel, opilec, který Laritu načapal s malířem, kreslícím její portrét. Nedošlo k sexu, měl prostě jen podezření, že k něčemu došlo. Před společností je tak špatná samozřejmě Larita a u soudu je jí to jasně dáno najevo. Jenže to není všechno, soudem její utrpení nekončí, ale teprve začíná.
Larita se přesouvá do Francie, aby našla klid. V zemi galského kohouta proti ní nikdo nebude mít předsudky. Je tomu skutečně tak, dokonce zde najde zajímavého muže, Johna Whittakera, s kterým si velmi padne do noty. Jenže jak už Johnovo jméno napovídá, je také Brit a v Británii má celou rodinu, za níž s Laritou také odjíždějí, protože se vzali. Musí ji představit mamince. Vznikají dva základní problémy. John neví, jakou má Larita minulost, nesvěřila se mu, a Johnova maminka není dáma, která by novou mladou ženu jen tak snesla. Navíc se jí něco nezdá. Jako kdyby Laritu odněkud znala.
Jakmile se provalí, že Larita je rozvedená, navíc měla mít poměr s malířem, matka konečně dostává zadostiučinění. Divák neví, jestli náhodou nebude chtít Laritu rovnou upálit na hranici. Vítězoslavný pohled v jejích očích je skutečně silný. Rodina se nehodlá smířit s tím, jakou má Larita budoucnost, a tak ženě zbývají dvě možnosti – trpět, anebo ustoupit. Alfred Hitchcock v případě tohoto filmu rozhodně nevolil snazší cestu a myslím si, že z hlediska závěrů je to jeden z jeho nejpovedenějších filmů němé éry. Jen škoda, že zbytek filmu je takový, skoro se mi chce říct strojový. Emoce jsou zde vyjadřovány jen těžko, ale přesto se daří velmi dobře zachytit společnost a to, jak jsou předsudky silnější než samotná podstata člověka.
P.S.: Mimochodem, pokud budete v tomto filmu hledat mistra, všimněte si muže, co ve Francii na tenisovém kurtu odchází s hůlkou v ruce.
Hodnocení: 60%
Osobní žebříček
„Žena se špatnou pověstí“ je zajímavá sociální sonda, která stojí za zhlédnutí i za zamyšlení. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. Ptáci
3. „Příšerný host“
4. Zběsilost
7. „Žena se špatnou pověstí“
8. „Světový šampion“
