Ohavný Dr. Phibes
The Abominable Dr. Phibes
Velká Bitánie, USA, 1971, 94 minut
Režie: Robert Fuest
Scénář: James Whiton a William Goldstein
Hrají:
Vincent Price (Dr. Phibes)
Joseph Cotten (Dr. Vesalius)
Virginia North (Vulnavia)
Peter Jeffrey (Inspektor Trout)
Vincent Price, poslední z hvězd hororu, možná ještě s výjimkou Roberta Englunda, se vžil do role samozvaného mstitele, který je podán poetikou Poeovských filmů Rogera Cormaca, v nichž hrál právě Price hlavní role. Ani v případě „Ohavného dr. Phibese“ se nejedná o moderní postavu, ale o jakéhosi šarlatána, kněží, fantoma, těžko jej přesněji charakterizovat. Je podáván stylem hororových filmů studia Hammer, filmů, které pomalu končily období své slávy a na jejich piedestal vstoupily nové filmy jako vyvražďovačky, exploatation a zombie horory. „Ohavný dr. Phibes“ je ohlédnutím za skvělým obdobím studia Hammer, ohlédnutím vkusným, nostalgickým a také poměrně vtipným.
Podstatou filmu je pomsta. Dr. Phibes se chce pomstít za smrt své ženy, i když nutno říci, že msta je v tomto případě postavena na skutečnosti, že jeho žena zemřela v nemocnici, nikoli rukou vrahů či něco podobného. Ale Phibes z její smrti viní skupinu lékařů a také jednu sestru. Ke své pomstě si nevybírá žádné prvoplánové vraždění, ale okázalé smrti ve stylu deseti ran egyptských. Ano, máme tu vraždění podle bible, vraždění poměrně nápadité, zajímavé a po trikové stránce i dostatečně efektní. Sama úchvatná je postava dr. Phibese, především ve chvíli, kdy se odmaskuje.
Film nestaví na tom, že mstitel bude zabit, ale na tom, že své pomsty skutečně dojde a odehraje téměř vše podle toho, jak on sám chce. Policie nad ním nemá žádnou moc, pouze jeho poslední oběť je zachráněna. Otec potenciální oběti musí z těla svého vlastního syna vyoperovat klíček, aby jej mohl odpoutat a tím zachránit před kyselinou, jejíž proud se blíží a hodlá tělo rozložit. Musím říct, že tato scéna mi velmi připomněla sekvence z novodobé hororové série „Saw“.
Vincenta Price nacházíme v roli, která mu sedí. V roli rozmáchlých gest, pompéznosti a patosu. Ale musím říct, že to ani na chvíli neomrzí, navíc v tomto filmu je dr. Phibes postižený, nemluví, pouze přes zařízení, které má zabudované v krku. Jeho hlas je krákavý, mechanický, úžasně podkresluje zvláštní atmosféru filmu. Víme, že sledujeme postupné umírání „viníků“, stejně tak víme, že policie nebude schopna s tím nic udělat. Už jen proto, že inspektor Trout je zde vykreslen spíše jako humorná postavička než muž činu, který je schopný komplikovaný případ skutečně dotáhnout do konce. A to se mu ani nedaří, protože Phibes vše zinscenuje podle sebe a policie jej nedopadne.
Film je ukázkou toho, jak vhodně lze spojit horor a humor, kdy humor není takovým, který sráží film na nižší úroveň, ale naopak je vhodně zvolenou součástí, která děj trochu odlehčí. Jako bychom sledovali moderní příběh o vyvražďování, ale natočený starým způsobem, kdy ještě krev vypadala jako ředěný kečup. Vůbec to nevadí, má pobavit a to je hlavní. U moderních hororů je to spíše naopak. Filmaři se mnohdy snaží o co nejlepší náhražku krve, až z toho nakonec vyjde něco, co člověka – nechtěně – nakonec rozesměje.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Výtečné a vhodné zakončení jedné éry, přechod mezi hororovými žánry a ukázka toho, že Vincent Price je nesmrtelný a jeho herecké umění je prostě jednou provždy hororovým klenotem.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film nemusí sedět každému, zvláště mladým, kteří jsou zvyklý na hektolitry krve, idiotské remaky a skupinu debilních náctiletých, kteří nejsou schopni ničeho, jen ječení a útěku do náruče smrti. Neříkám, že mezi těmito filmy nejsou skvosty, ale zároveň jsou mezi nimi takové hovadiny, že mi „Ohavný dr. Phibes“ připadá jako objevený poklad.
