Valerie a týden divů
Valerie a týden divů
ČSSR, 1970, 77 minut
Režie: Jaromil Jireš
Scénář: Jaromil Jireš a Ester Krumbachová podle příběhu Vítězslava Nezvala
Hrají:
Jaroslava Schallerová (Valerie)
Helena Anýzová (Babička, Elsa, Matka, Rusovláska)
Petr Kopřiva (Orlík)
Jiří Prýmek (Tchoř)
Musím říct, že pro mě osobně je neskutečně potěšující, že se mezi 101 horory objevil i snímek z našich luhů a hájů, respektive tehdy ještě z československé provenience. A o to více mě zaráží, že po roce 1968 mohl vzniknout snímek, který je natolik odvážný, i když nutno říci, že nikoli politicky jako spíše z hlediska intimity a sexuality.
Pro mě osobně je Jaromil Jireš jedním z nejlepších českých režisérů své doby a musím říct, že jeho „Valerie a týden divů“ mě doslova strhla svou imaginací a nádhernými obrazy, které jsou divákovy předváděny. Skoro se mi ani nechtělo věřit, že něco tak krásného je téměř zapomenuto a já jsem o tom nikdy pořádně neslyšel. Myslím si, že tento film je mnohem více uznávaný v zahraniční než ve své domovině. A je to škoda, protože „Valerie a týden divů“ je natolik fantaskní, hororový, pohádkový a zároveň symbolicky upřímný, že by si jej česká kinematografie měla určitě pamatovat a český divák by jej měl zhlédnout. Přiznám se, že jsem asi ještě neviděl snímek, který by byl na pomezí erotického filmu 70. let a uměleckého díla té nejlepší kategorie.
Jaromil Jireš nám sděluje pohádkový příběh o Valerii, třináctileté dívence, kterou zastihneme ve chvíli, kdy se stává ženou. Nutno říci, že Jaroslavě Schallerové bylo v době natáčení skutečně 13 let, na což mimochodem vůbec nevypadá, ale ještě více je pro mě v dnešní době zarážející, že jsou zde její obnažené scény, které by dnes byly považovány za minimálně nevhodné. Musím říct, že v tomhle jsou někteří filmaři poměrně odvážní, a pokud je to ku prospěchu věci, jako v tomto případě, není na tom nic trestuhodného. Film je o poznávání vlastní sexuality a erotiky kolem sebe. Snímek nepředstavuje sex v jeho explicitní podobě, ale dostatečně na to, aby k němu cenzura mohla být přísnější. Vše je dokreslením toho, jak se dívka vyvíjí, jak se mění její chápaní světa, jak poznává své city a své touhy, které jsou do jisté míry incestní, což je další ukázka toho, jak odvážný může film být, ale přesto si dokáže zachovat formu, kterou nelze hodnotit jinak než jako uměleckou.
Ve snímku jsou momenty, které lze považovat spíše za odkazy na filmy nižší kategorie, pro mě osobně je to postava Graciána, u níž je mi protivné její herectví, spíše divadelní a málo uvěřitelné, jinak ale hodnotím snímek skutečně velmi pozitivně a jsem velmi potěšen tím, jak nádherné filmy se v československé kinematografii skrývají. Film je hororovější než mnohé americké snímky a má poetiku, kterou moderní horory postrádají. Čerpá z klasických československých pohádek, jež jsou hororovější než filmy, které si na strachu skutečně zakládají. Pro mě osobně je nadále jednou z nejhororovějších pohádek „Sedmero krkavců“ (pravda, to už je český film), nebo pohádka „O princezně Nastěnce a létajícím ševci“.
„Valerii a týden divů“ hodnotím jednoznačně pozitivně, protože podobné obrazy jsem v žádném jiném filmu neviděl, i když pravda, Tchoř trochu připomíná Nosferatu, ale na tom bych neviděl nic špatného. A musím říct, že poetičtější znázornění první menstruace se bude těžko hledat.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Nádherné scény, které se vrývají do paměti, úžasná schopnost spojit žánry, které se sice nevylučují, ale v současné době nejsou příliš spojovány – pohádka a horor.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Nemám co vytknout. Snímek může být náročnější na pochopení a sledování, je spíše sledem obrazů než jednolitým dějem a logičnost je snová, což nemusí každému sedět, ale i přesto je „Valerie a týden divů“ snímkem, který zanechává dojem.
