Čarodějnictví v průběhu věků
Häxan
Dánsko, Švédsko, 1922, 104 minut
Režie: Benjamin Christensen
Scénář: Benjamin Christensen
Hrají:
Maren Pedersen (Čarodějnice)
Elith Pio (Mladý mnich)
Oscar Stribolt (Tlustý mnich)
Benjamin Christensen (Ďábel)
U tohoto filmu opět váhám, proč vlastně byl zařazen k hororům. Ale musím říct, že váhání je trochu menší než u Golema. Häxan je filmem především dokumentárním, který sleduje jednu z nejbizarnějších ér lidské historie, a především jedno z největších křesťanských zvěrstev. Můj názor na čarodějnictví je předpokládám jasný, a tak jsem osobně ocenil, když jsem narazil na snímek, který je v podstatě hraným dokumentárním filmem, jež se touto problematikou zabývá a představuje ji ve všech jejích podobách, ale především v té podobě, jak by mělo být čarodějnictví chápáno. Jedná se o součást našich dějin, ale součást špatnou, zlou, ďábelskou...
Film je potřeba oceňovat i v dnešní době, protože jeho pojetí je skutečně unikátní. Na svou dobu rozhodně. Týká se to několika skutečností. Velmi zajímavá je první část, která pomocí rytin a obrazů ukazuje, jak bylo čarodějnictví chápáno, jak bylo vyobrazováno. Citují se zde přímo autoři i knihy. V této dokumentárnosti pokračuje film i dále, kde jsou hrané části prokládány fotografiemi, či dokonalými záběry na mučicí nástroje, kde je patrné, že filmaři samotní měli při natáčení určitý nadhled. A určitý humor, parodie, či karikatura se prolínají celým filmem.
Je však nutné si uvědomit, že film nemá jen parodické vyznění. Naopak, on v některých momentech velmi silně tlačí na pilu a jasně dává najevo, jak tehdejší poměry fungovaly, jak bylo možné z obyčejné ženy udělat čarodějnici, která se přizná k čemukoli a ještě ráda obviní z čarodějnictví své známé, které se na ni jednou křivě podívali, anebo do ní jen vrazili na ulici. Vina byla na obou stranách. Ale dle mého jednoznačně více viny sedí na bedrech církve, která vytvořila fanatické s prominutím imbecily, kteří nebyli schopni rozeznávat realitu od dogmatu. Skutečnost se pro ně stávala jen něčím, co je v rozporu s nařízeními. A tak kdo byl pak více ovládán ďáblem?
Mimochodem, zpodobnění ďábla v tomto filmu je skutečně úžasné. Zahrál si ho sám režisér a scénárista v jedné osobě, a nutno říci, že proti ďáblům digitálním, je to skvělý balzám na duši. Nádherné masky, rohy a drápy jen dotvářejí celý dojem z filmu, v němž byly skutečně skvěle vybrány i interiéry. A pro dokreslení atmosféry nějaké ty kosti a lebky. Druhá kapitola naprosto bez okolků ukazuje, jak čarodějnice používá k rituálům ruku mrtvoly, z které jen tak utrhne prst. Ale mně osobně film přišel nadčasový i z jiného hlediska. I když se kamera snaží nahá těla žen zabírat především zezadu, nahota je zde patrná, a to skutečně v míře, kterou by si na rok 1922 představil jen málokdo. I snad proto byl film kritikou a především výše postavenými, ctěnými lidmi odmítán. Díky bohu nezapadl a neztratil se, a tak jej můžeme shlédnout i po bezmála 90 letech.
Skvělou třešničkou na dortu je závěrečná scéna, kde je porovnávána čarodějnice s ženou, která trpí hysterií. Věda je zde do jisté míry srovnávána s fanatismem církve, nutno říci, že ve své době z toho ani věda nemusí vždy vycházet nejlépe. Film přináší zajímavé závěry a velmi zajímavá srovnání.
Tečkou k tomuto filmu by mohlo být zmínění skvělých scén, kde dochází k čarodějným rituálům. Film se totiž zaměřuje i na jejich zobrazování a nutno říci, že líbání ďáblova zadku je vskutku nezapomenutelné, obdobně jako porod ďáblových dětí, který je ukázkou toho, že film se s určitou dávkou černého humoru snaží ukázat skutečně vše, co se čarodějnictví a fanatického křesťanství týká.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Vyvolání hrůzy není prvním záměrem filmu, přesto mnoho scén je zde skutečně děsivých, nikoli ve svém zobrazení, ale především ve svých důsledcích. Film se vyhýbá přímému zobrazování násilí, přesto je ve svém vyznění velmi efektivní a jedná se o jeden z dokumentů, které se dané době věnuje skutečně výtečně. Hororovost zde není prvotní záměr, i přesto si myslím, že je film mezi horory vhodné zařadit.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Již zmíněné nezaměření na horor, rozložení příběhu do fragmentů, kde se těžko buduje atmosféra, neboť jsou navíc jednotlivé hrané scény prokládány komentáři a fotografiemi, respektive rytinami.
