Ptáci
The Birds
USA, 1963, 119 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: Evan Hunter podle příběhu Daphne du Maurier
Hrají:
Tippi Hedren (Melanie Daniels)
Rod Taylor (Mitch Brenner)
Jessica Tandy (Lydia Brenner)
Suzanne Pleshette (Annie Hayworth)
A máme tu barevného Hitchcocka a asi jeden z jeho nejznámějších filmů, hned po „Psychu“. I když nutno říci, že rozhodně neříkám, že je filmem nejlepším. Jsou zde, alespoň podle mého mínění, lepší, které prostě nebyly autory „101 hororů, které musíte vidět, než umřete“ vybrány. I přesto „Ptáci“ rozhodně mezi 101 nejlepších hororů patří, a to především proto, že se jedná o první skutečně úspěšný film, kde hlavním nepřítelem člověka je zvíře. Postupem let následovaly samozřejmě filmy další, jako Spielbergovi „Čelisti“, ale i mnohem méně povedené snímky, s nimiž se roztrhl pytel. Vždyť kolik žraloků, dravých ryb, krokodýlů, pavouků a další havěti jsme viděli zabíjet? Fascinace přírodou a tím, že je mocnější než člověk, je odvěká a projevovala se i v jiných filmech. Do stejného ranku tak můžeme zařadit „King Konga“ nebo „Island of Lost Souls“ – tyto filmy uvádím proto, že byly na stránkách Necronomiconu již recenzovány.
Ale „Ptáci“ jsou jiní. „Ptáci“ nám ukazují, co se skutečně stane, když padne ona „nepopiratelná“ pravda, že člověk je nejinteligentnějším zvířecím druhem, který je pánem nad všemi ostatními. A v tomto ohledu jsou „Ptáci“ filmem, který se spíše podobá zombie filmům, jako je Noc oživlých mrtvol a další díla George A. Romera. „Ptáci“ zde totiž nejsou zmutovanou hrozbou, nejsou něčím, co je zapříčiněno lidskou chybou. A pokud ano. Nedozvídáme se skutečnou pravdu. Ocitáme se ve světě, kde se něco děje, něco špatného se přihodilo člověku a on to nedokáže pochopit, nedokáže si to vysvětlit. A Hitchcock ani žádné vysvětlení ve filmu nepodává. Není to jako Psycho, kde je posledních pět minut věnováno psychologické analýze Normana Batese. „Ptáci“ jakoby ani nekončili, není zde ani „The End“ či podobné pro Hitchcocka typické zakončení. Film je uzavřen neskutečně otevřeně a hrozba vůbec není zažehnána, ale dále kolem nás poletuje.
Právě v tomto ohledu shledávám podobnost s „Nocí oživlých mrtvol“. Lidstvo – anebo určitá skupina obyvatel – je vystaveno hrozbě, která má neznámou příčinou, již není možné odhalit. Jednotlivci jsou vystaveni děsu, strachu a nejistotě, což je stmeluje do skupin. Uvědomují si, jak je důležité žít společně, stejně jako si uvědomují, jak malicherné jsou některé jejich starosti a problémy. Nechci tvrdit, že „Ptáci“ jsou vizionářským filmem, stejně jako jím není – nemusí být – Noc oživlých mrtvol, ale jedná se o film, který nutí k zamyšlení a který nám neprezentuje pouze strach, nemá nás jen děsit, ale má nám také ukázat, jaké je naše místo ve společnosti a ve světě vůbec.
Hitchcock měl vždy slabost pro krásné ženy a charismatické muže, což dokázal i výběrem herců pro hlavní role tohoto filmu. Tippi Hedren je krásná a skvělá zároveň, Rod Taylor je charismatickým a především silným mužským hrdinou, o kterého se Melanie může opřít a do kterého se může zamilovat. Romantický příběh je zde podáván příjemně skoro až s krásnou naivitou, ale postupně se dostává do takových obrátek, kdy jakákoli romantika mizí, ze zamilovanosti se stává pouto, které je nezbytné pro přežití.
„Ptáci“ jsou ukázkou toho, že Hitchcock dokázal vzbudit strach v podstatě jakýmkoli způsobem, může k tomu využít přírodu, stejně jako šílenou mysl. A nutno přiznat, že některé scény z „Ptáků“ jsou stejně nezapomenutelné jako scény z „Psycha“.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Skvělé herecké obsazení, skvělý příběh a především silné hororové cítění, které režisér vždy měl. Scéna, kdy Melanie sedí na lavičce a za ní se na prolézačkách houfují hejna, je skutečně přízračná, stejně jako závěr celého filmu. „Ptáci“ nikoho nenechají klidným a je ukázkou mistrovství pomenšího obtloustlého muže.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
„Ptáci“ v dnešní době působí nereálně, v některých scénách je patrné, že tam byli přidáváni dodatečně. Vypadá to podobně, jako když se udělají špatné digitální triky. Přesto má tento způsob své krásné kouzlo, které nikdy nevymizí, a já jsem vlastně rád, že Hitchcock něco takového dokázal natočit.
.jpg)
