30 Days of Night: Red Snow
Vydalo nakladatelství IDW, třídílná minisérie, srpen až říjen 2007
Scénář a kresba: Ben Templesmith
Ben Templesmith se vrátil k sérii „30 dní dlouhá noc“, a to skutečně ve velkém. Rozhodl se, že nejen nakreslí celý komiks, ale rovnou si i vymyslí celý příběh. A je to přesně takový příběh, který byste od tohohle originální umělce očekávali. Příběh, který je plný černého humoru, drsných scén a také nadhledu, který je jen podtrhnutý Templesmithovou specifickou kresbou. Nečekejte nic láskyplného, ale pořádnou krvavou řežbu, která Templesmithovi jde, a to i ve chvíli, kdy se snaží bavit o poměrně závažných tématech – například komiks Fell: Kruté město.
Vracíme se za polární kruh, ale ne do Barrow dnešní doby. Ben Templesmith nás totiž zavádí do druhé světové války, do Ruska, kde se to jen hemží Němci, ale také něčím jiným, co se skrývá ve vánici. Za polárním kruhem je pořádná zima a v Rusku už vůbec, ale zima rozhodně není to, co by mělo Němce nebo ruské uprchlíky trápit. Putujeme spolu s nacisty po stopách Rusů, kteří se v mrazu ukrývají a snaží se přežít. Zároveň jsme svědky toho, jak Rusové, jejichž společníkem je jeden Brit, utíkají a snaží se najít úkryt, kde by je Němci nenašli. Ale Němci jsou skutečně ten poslední problém.
K vesnici se se sněhovou bouří blíží hrozba. Malá holčička. Jen kdyby neměla hubu plnou špičatých zubů. A není sama. Má komplice, kteří se postarají o to, že Rusové a Němci nemusí bojovat za Hitlera ani za Stalina, ale za své životy. Obě strany se musí spojit, aby společně měly větší šanci pro přežití. Je jasné, že tohle spojení nemůže dost dobře fungovat. Z koho asi Templesmith udělá ty větší šmejdy? Z Rusů? Anebo z Němců? Tipněte si, ale rozhodně můžu říct, že tím největším hrdinou stejně zůstane Brit.
Ben Templesmith zase jednou ukazuje, že i když je jeho styl na první pohled nepřehledný a rozhodně ne mainstreamový, dokáže postavy vykreslit takovým způsobem, že se vám nemůžou plést. Hodně mu sedí, že zde měl volnost a mohl si hrát s příběhem a upravovat si ho pro svou kresbu. Pro nás čtenáře jsou pak nejlepší momenty, kdy kreslí okna beze slov, skvěle tím buduje atmosféru, a my jen čekáme, co bude následovat. Strana 21 prvního sešitu je toho nejlepším důkazem. Záběr na sněhem zasypanou vesnici, je noc. Druhý panel se trochu vzdálí, další ještě víc. Už nevidíme domy, jen sněhovou prázdnotu. Zuří bouře. A náhle se na panelu objevují siluety. Přichází něco velmi děsivého. Beze slov, jednoduše a naprosto skvěle.
„30 Days of Night: Red Snow“ není velkým příběhem, ale je lidským příběhem, který ukazuje, jak ani v těch nejhorších momentech nejsme schopni se spojit s nepřítelem, i když jde o život oběma a bráníme se stejné hrozbě. Pro některé je šílená víra (nebo idea) mnohem silnější, podstatnější, důležitější. Tak to prostě je, smiřme se s tím. Benovi to bez Steva Nilese jde skvěle a já mu dávám, myslím si, poměrně vysoké hodnocení, které si rozhodně zaslouží. Jeho „Červený sníh“ stojí za přečtení. Ale je pravda, že jsem na Bena Templesmithe trochu – možná trochu víc – ujetý.
Hodnocení: 75%
