30 Days of Night: Bloodsucker Tales
Vydalo nakladatelství IDW, osmidílná minisérie, říjen 2004 až květen 2005
Scénář: Steve Niles a Matt Fraction
Kresba: Kody Chamberlain a Ben Templesmith
Steve Niles uvolnil scénáristickou židli pro druhou část minisérie „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“ jinému scénáristovi, kterým je Matt Fraction, muž, který už si stačil vysloužit Eisner Award, nejprestižnější komiksové ocenění, za svou práci na marvelovské sérii „The Invincible Iron Man“, kterou píše i v současné době – začal v roce 2008. Ke svému příspěvku k „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“ si vybral kreslíře Bena Templesmithe, který se tak od série ještě nehnul. Skoro to vypadá, jako kdyby se dvojice Niles-Templesmith ujišťovala, že jejich společné dílo stále půjde v kolejích, které si ze začátku stanovili. Jenže nevím, jestli je právě příběh s názvem „Juarez or Lex Nova & The Case of the 400 Murdered Mexican Girls“ (v překladu „Juarez aneb Lex Nova a případ 400 zavražděných mexických holek“) tím pravým.
Nejprve ke kresbě Bena Templesmithe. Již jsem na ní pěl ódy a ani v tomto případě nemám moc co vytknout, ale přece jen bych jednu námitku měl. Benovi příliš nesluší pravidelnost. Mnohem více mu sluší scénář, kde si může panely rozprostřít podle sebe, jak se mu zlíbí a jak velikostně se mu chce. V takovou chvíli se pořádně rozšoupne a jeho kresba je doslova velkolepá, alespoň tedy v rámci jeho stylu. Ale ve chvíli, kdy se musí držet určitého vzorce, který je v případě příběhu „Juarez or Lex Nova & The Case of the 400 Murdered Mexican Girls“ 2x4, je umírněnější, klidnější a méně rozmáchlý. Nechci říkat, že jeho kresba je špatná, umí skvěle volit barvy a změnu místa umocňuje i změnou barevného prostředí, ale přesto je jeho kresba o něco jednodušší, o něco poklidnější. Zůstává však u toho, že si umí vyhrát s ironií v obrázku a s vtipem, tak trochu ve stylu Sama Keitha.
Matt Fraction je protřelý scénárista, ví, co napsat, ale osobně si prostě myslím, že si s Benem dokonale nesedli. Nemyslím tím ani to, jak Ben prezentoval jeho postavy, k tomu kresba sedí, ale spíše celý příběh vyznívá zmateně, nejasně a až příliš zamotaně. A přitom se jedná o příběh poměrně jednoduchý. Co se však Mattovi musí přiznat, to je jeho schopnost na malém prostoru vystavět zajímavé charaktery. Lex Nova je rozhodně detektivem, který se vám zapíše do paměti už jen tím, jak mluví – přeskakuje v normálním hovoru k tomu, že nahlas řekne své myšlenky. Vznikají tak vtipné momenty, které je potřeba ocenit. Stejně tak zapamatovatelnou postavou je Uncle Zero, upír s klaunským nosem.
Příběh se točí okolo toho, že v mexickém městě Juarez už našlo smrt 400 mladých dívek. Detektiv Lex Nova přijíždí případ vyšetřovat a snaží se zjistit, co se děje, a také chce zachránit jednu dívku, pokud je ještě vůbec naživu. Případ se mu trochu zamotává ve chvíli, kdy přijíždí právě Uncle Zero, s kterým má Lex společnou minulost. Lex Nova je unikátní postavičkou a až v osmé sérii se dovídáme, co se mu stalo a proč je tak divný. Jen si nemyslím, že tohle odhalení mělo být tím, co si nechá Fraction na úplný závěr. Zas taková pecka to není. Ale pokud chtěl předvést jen průměrný, brutální příběh, vyšlo mu to docela dobře. Nemohou se mu však upřít dobré momenty. Z toho důvodu si myslím, že Fractionův příběh je lepší než ten, který napsal Steve Niles.
Pokud by se měla hodnotit minisérie „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“ jako celek, dostala by ode mě průměrné hodnocení. Ale v tomto článku se chci soustředit jen na druhou část v podání Matta Fractiona a Bena Templesmithe. Jejich spolupráce není dokonalá, ale je ucházející a také mírně nadprůměrná. Proto dávám o trochu vyšší hodnocení, než jsem dal příběhu „Dead Billy Dead“, který má přece jen o něco nižší úroveň a o něco méně zajímavý příběh.
Hodnocení: 60%
