30 Days of Night Annual 2005
Vydalo nakladatelství IDW, prosinec 2005
Scénář: Steve Niles
Kresba: Nat Jones
V pořadí již druhý a bohužel také poslední výroční komiks ze série „30 Days of Night“. Po povídkovém 30 Days of Night Annual 2004 by asi člověk čekal další malou povídkovou sbírku. Ale nemohl by se více mýlit. Steve Niles se rozhodl, že výroční komiks pro rok 2005 bude jen jeden delší příběh, který by jindy vydal tak na dva sešity. Tak když už má být něco výročního, mělo by to být aspoň delší než obvykle.
Změn je ale víc. Kromě toho, že Steve Niles zvolil nejen jiný formát, ale především jiného kreslíře. To už jsme sice viděli i v 30 Days of Night Annual 2004, kde byli celkem čtyři kreslíři, a také v „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“. Ale v obou případech se Ben Templesmith na komiksech nějakým způsobem podílel. „30 Days of Night Annual 2005“ už je čistě bez jeho účasti. Nahradil jej Nat Jones, který u nás zatím není vůbec známý – nic od něj česky nevyšlo –, ale v Americe už se podílel na takových komiksech jako „Spawn“ nebo „28 Days Later“, v poslední době pak hlavně na komiksu „’68“, který si na Necronomiconu také časem představíme.
Nejprve trochu k příběhu. Po „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“, kde nám byly představeny nové postavy, s nimiž jsme se doposud nesetkali, se vracíme k postavám již známějším. Vrací se John Ikos, který se rozhodl, že musí najít agenta Norrise a zabít ho, znovu se setkáváme také s Danem, o kterém jsme si mysleli, že je po smrti. Je to však až příliš dobrá postava, což si Steve Niles uvědomuje. Nevysvětluje, jak je možné, že nezemřel. Vrátila se i postava nová, Billy, s nímž jsme se poprvé shledali v Nilesově příběhu „Dead Billy Dead“ ze série „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“.
John Ikos nás zavádí do Los Angeles, kde po agentu Norrisovi pátrá. Ale jeho cesta jej zavádí trochu jinam, než si myslel. Hledání blonďatého upíra jej přivede ke skupině radikálních upírů, ale také k Billymu, který potřebuje pomoc, a k Danovi, který pomoc nabídne. John Ikos zjišťuje jednu zásadní skutečnost – s upíry se dá i spolupracovat. Věděl, že všichni nejsou stejní, ale až v Danovi objevil něco jako přítele. No jo, Dane dělá dobrý dojem, nejen na Stellu Olemaunovou.
Nat Jones je skvělou náhradou za Bena Templesmithe, i když nebudu popírat, že Benův styl mám prostě rád. Je takový... šílenější. Nat Jones také rád používá šrafuru a přidávání linek, které nejsou úplně nutné. O to víc je jeho kresba černější a temnější. Ke komiksu jako „30 Days of Night“ se hodí skvěle. Navíc i v tomto trochu rozháraném stylu je dokonale schopen udržet podobu postav, což se Templesmithovi ne vždy úplně povede – nejvíce to bylo patrné na jeho kresbě v minisérii „30 Days of Night: Bloodsucker Tales“.
Podobně jako u prvního výročního komiksu ze série „30 Days of Night“ musím říct, že i v tomhle případě se jedná spíše o příjemnou vsuvku než o příběh, který by byl pro celou sérii jakkoli zásadní. Jonesova kresba je však pro žánr výtečná, stejně tak se podařilo Nilesovi udržet určitou kvalitu, která se nevytratila po celou dobu, což je rozhodně dobře. Děj není objevný, není epický, ale je dostatečně akční a drsný.
Hodnocení: 70%
