30 Days of Night Annual 2004
Vydalo nakladatelství IDW, leden 2004
Scénář: Steve Niles
Kresba: Ben Templesmith, Szymon Kudranski, Brandon Hovet, Josh Medors
Co je to „30 Days of Night Annual 2004“? To je výroční komiksová sbírka, nijak rozsáhlá, která obsahuje celkem čtyři příběhy, jež vycházejí ze světa „30 dní dlouhá noc“. Na počátku roku 2004 byla tato sbírka vydána a fanoušci se dočkali ještě jedné, a to v roce 2005. Potom už výroční sbírky vycházet přestaly. Ve Spojených státech komiks vyšel jako jeden sešit, kde všechny čtyři povídky napsal Steve Niles – ten si na scénáře k příběhům ze světa „30 dní dlouhé noci“ nenechá jen tak sáhnout –, ale pro spolupráci si tentokrát zvolil čtyři různé umělce. Co povídka, to jiný kreslíř. Ale první povídka nemohla patřit nikomu jinému než Benu Templesmithovi.
Úvodní povídka nese název „The Book Club“ (v překladu „Knižní klub“), což je povídka velmi zajímavá a Niles ukazuje, že kratší žánr mu sedí o něco více než rozvleklejší příběh. I když je po nějaké době jasné, jaká bude pointa, přesto je příběh silný a dokonale koresponduje se světem, který Niles vytvořil. Příběh navazuje na události minisérie Dark Days. V sousedském knižním klubu si všichni četli knihu, kterou napsala Stella Olemaunová. Někteří věří, jiní vůbec, ale nakonec společně trochu zapátrají na internetu a uvědomí si, že možná všechno, co se v knize píše o událostech v Barrow, je pravda. A dostaví se paranoia. Co když ten soused, co vychází jenom v noci, je upír? A tak ho zajdou společně – a ozbrojení – navštívit. Slovo dá slovo a soused se se zlou potáže. Upíři ze sousedního domu se zatím v klidu balí a odjíždějí.
Druhá povídka se jmenuje „The Hand That Feeds“ („Ruka, která krmí“) a je povídkou o upírovi Danovi, do kterého se Stella v Dark Days zamilovala – nebo tak něco. Na skvělou kresbu Bena Templsmithe výtečně temně navázal Szymon Kudranski. Upír je bez ruky, a to je trochu problém. Tak si zajistí novou a také doktora, který mu ji přišije. Doktor je trochu zvědavý a chtěl by upírovu krev. Tu si nakonec skutečně zajistí tím, že upíra postřelí. Pěkně si ji seškrabává ze zdi. Ale ne, nemusíme se bát, že někdo bude upíří krev zkoumat. Povídka je zajímavou vsuvkou do hlavního děje. Ukazuje nám osud jednoho z hrdinů, který se může ještě znovu objevit. Možná, kdyby zde byl ponechán otevřený konec, bylo by možné děj rozvést velmi zajímavým směrem. Takhle se jedná jen o dobrou drsnou povídku. Kresba naprosto padne, je málo detailní, šetří barvami a atmosféru tvoří dokonale.
O to více pak do očí praští kresba další povídky, která nese název „Agent Norris: MIA“. Hovetova kresba, stejně jako kolorování Toma B. Longa jsou nečekaně mainstreamové, i když samozřejmě mnohem drsnější. Kresba je poměrně detailní a vypráví nám příběh Agenta Norrise, který zastřelil Judith v Dark Days a který sloužil upírům. Policie jej zatkne, ale člověka, který se pomalu sám v upíra mění, nedokáže zadržet. A tak se Norris dostává na svobodu, velmi pozměněný a my můžeme jen hádat, jak to s ním asi dopadne.
Poslední povídka se vrací do Barrow, respektive do jeho těsné blízkosti. Sledujeme Johna Ikose, jednoho z přeživších, jak je na lovu. Ale neloví obvyklé kousky, loví upíry. Mstí svého bratra i celé městečko. Povídka je v podstatě především představením této postavy, i když závěr je díky kresbě nádherně brutální. Kresba Joshe Medorse je na pomezí kresby prvních dvou temných povídek a třetí mainstreamovější. K danému příběhu rozhodně sedne, protože zůstává dostatečně temná a soustředí se na správné detaily.
„30 Days of Night Annual 2004“ se mi jako komiks líbí především proto, že výtečně dokresluje hlavní děj. Jsou to vsuvky, které rozhodně neurazí, i když jako nejlepší je nutné vyzdvihnout povídku první. Komiksy dokážou navnadit na další děj, i když se bojím, jakým směrem to Niles asi povede. Uvidíme příště.
Hodnocení: 65%
