The Tingler
USA, 1959, 82 minut
Režie:William Castle
Scénář: Robb White
Hrají:
Vincent Price (Doktor Warren Chapin)
Judith Evelyn (Martha Higgins)
Darryl Hickman (David Morris)
Philip Coolidge (Oliver „Ollie“ Higgins)
Po malé exkurzi ve Velké Británii se vraťme do Spojených států a zpět k černobílému filmu, který stále ještě vládl hororovému dění. Amerika se zatím neinspirovala filmy studia Hammer a dál si vedla svou – barvě se více méně vyhýbala. A ono bylo jen dobře, alespoň do jisté míry. Dokážete si představit, že by Psycho bylo provedeno v barvě? Já myslím, že účinek by nebyl tak silný jako v černobílém provedení. Ale nutno říci, že „The Tingler“ není úplně černobílým filmem, jedna barva se tu přece jen objeví. Rudá. Proč rudá je myslím jasné.
Film sám o sobě je velmi zvláštním dílkem. Jednoznačně se jedná o horor, ale zároveň je k němu přistupováno s nadhledem a s humorem. Svědčí o tom už úvod, kde se nám představuje William Castle, sám režisér a producent v jedné osobě, který nám říká, abychom křičeli, protože křik v tu pravou chvíli nám může zachránit život. Castle byl pro mě hororový vizionář, podobně jako Alfred Hitchcock, a to především proto, že zážitek chtěl maximálně přenášet do publika, a to nejen vizuálně. Při promítání „Tinglera“ umístil pod některá sedadla vibrující mechanismy, které se rozběhly v ten správný moment a donutily tak diváky skutečně křičet. Jednoduchá, ale přesto geniální myšlenka.
William Castle v tomto období, tedy řekněme v letech 1958 až 1968, prožívá svůj největší úspěch, jeho filmy jsou oblíbené a nutno říci, že odlišné od filmů, které na diváky chrlí zmiňovaný Hitchcock. „Tingler“ je prvním filmem, který v rámci 101 nejlepších hororů představuje monstrum nikoli lidské, ale jaksi zvířecí, hmyzí, nelidské, divoké – pravda, asi bych neměl opomenout King Konga, ale ten měl k lidskému chování poměrně blízko. Tingler, podle něhož je film pojmenován, je organismem, který existuje v každém lidském těle. Živi se strachem a čím víc se bojíme, tím víc v nás roste. A jak ho zahnat? Sám režisér nám dal návod – musíme křičet. Jednoduchá myšlenka, ale vlastně geniální, a především originální. I když v dnešní době je „Tingler“ k smíchu, pořád je to divná přerostlá stonožka a velký hmyz odedávna v člověku vzbuzuje nepříjemné pocity. A zas tak nemotorné Tinglerovo provedení není.
Kromě zajímavého příběhu má film i skvělou ústřední postavu, a to v podání herce, který je pro mě poslední skutečnou hororovou ikonou. Nemůže jím být nikdo jiný, než Vincent Price, kterého u nás lidé znají především jako starého vědce, který stvořil Střihorukého Edwarda. Mimochodem právě režisér Tim Burton byl velkým obdivovatelem Vincenta Price – i proto chtěl, aby Price v jeho filmu hrál. Zde však poznáváme skvělého herce v plné síle a zjišťujeme, že tenhle muž nepotřeboval žádný kostým či masku, stačil mu jeho protáhlý obličej, úzký knírek, výrazné kouty a nezapomenutelný hlas, aby dokázal hrát v hororových filmech a stát se nezapomenutelným představitelem na poli tohoto žánru. Doktor Chapin je v jeho podání dostatečně hrdinný, i když se hlavně snaží zamést to, co napáchal, ale také dostatečně zvrácený, aby o podobném výzkumu, který ve filmu provádí, vůbec přemýšlel.
„The Tingler“ je skvělou ukázkou toho, že bylo možné i na konci padesátých let v Americe natočit horor, který neparazitoval na klasických hororech z let třicátých, měl skvělou myšlenku a hlavně i provedení. Nejděsivější scény se odehrávají v naprosté tmě a my slyšíme jen Pricův hlas, který nás nabádá, ať křičíme. Křičíme o svůj život!
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Z poměrně jednoduché myšlenky byl natočen velmi originální snímek, který dokáže adekvátně mísit horor s humornými prvky. Scény z „bytu hrůzy“, krvavá lázeň anebo hon za Tinglerem v kině jsou skutečně skvěle provedené a jsou ozdobou filmu. Stejně tak finále, které dál příběh zamotává.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
V dnešní době možná málo ponuré, místy až příliš komické. Ale stejně prostě není možné Vincentu Pricovi uzmout jeho obrovské charisma, kterým nás provází celým filmem. Tenhle muž byl ozdobou každého filmu, v němž hrál. Zde ale nemyslím ozdobu pouze v rámci okrasnosti, ale i hereckého umění. A také dojmu, který na plátně vytvářel.
