Zahraniční dopisovatel
Foreign Correspondent
USA, 1940, 120 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: Charles Bennett, Joan Harrison, James Hilton, Robert Benchley a Ben Hecht
Hrají:
Joel McCrea (John Jones)
Laraine Day (Carol Fisher)
Herbert Marshall (Stephen Fisher)
George Sanders (Ffolliott)
Ani za Atlantikem Alfred Hitchcock nechtěl polevit v tom, co ho opravdu bavilo i v Evropě. Špionážní filmy. Spojené státy americké se ukázaly v období druhé světové války jako mnohem přijatelnějším útočištěm než Velká Británie, která byla napadána německým letectvem. Situace přímo na území Spojených států amerických byla tak bezproblémová, že Alfred Hitchcock mohl točit své filmy nepřetržitě po celou dobu války. To však neznamená, že by ji ve svém díle neakcentoval. Právě naopak. „Zahraniční dopisovatel“ je toho důkazem.
„Zahraniční dopisovatel“ je snímkem o tom, jak se hlavní postava, John Jones, vydává do Evropy, konkrétně právě do Velké Británie, aby zde vytvářel články o tom, co se zde děje, a zasílal je do Spojených států, kde chtějí mít zprávy o tom, jak situace v Evropě vypadá. Aby také ne, vždyť i Spojené státy se nakonec budou muset zapojit do druhé světové války, ať chtějí, či nechtějí. Japonci je svým šíleným útokem na Pearl Harbor přesvědčí, že nečinnost není řešením. A Spojené státy zase ukážou, že nemá cenu začínat válku, když proti vám může stát takový kolos, který je téměř neporazitelný.
I když se Alfred Hitchcock ve svém filmu věnuje i válečné problematice, je to téma spíše okrajové a důležitější je právě to, co v těchto letech dělalo Hitchcocka Hitchcockem. Špionážní téma, kde ve středu dění je člověk, který nemá s tajnými operacemi mnoho společného, ale má jeden velký problém. Ocitne se na nesprávném místě v nesprávný čas. A tak je svědkem atentátu na jednu důležitou osobnost, aby později zjistil, že všechno je trochu jinak, než se na první pohled zdá.
Alfred Hitchcock pro špionážní zápletku využívá to, co je mu blízké. Humor. Jenže tentokrát to není způsobem, že zde má vyloženě scénky, které lze označit za gagy, ale je to dáno tím, že zápletka je místy až absurdní. Alfred Hitchcock si moc dobře uvědomoval, že když zajde trochu dál, když využije příběh k tomu, aby byl trochu nesmyslnější, pobaví tím diváky, kteří v té době měli strach z toho, že by válka mohla dorazit až k nim. Film není fakticky odlehčený, pořád se jedná o drama, ale svým přeháněním v zápletce je přece jen snesitelnější pro dobu, kdy byl natočen.
Alfred Hitchcock opět potvrdil, že přesun do Spojených států byl ternem. Film si vysloužil hned šest nominací na Oscara, což je spolu s jedenácti nominacemi (2 proměněné) filmu „Mrtvá a živá“ jednoznačně ukázkou toho, že Američané si Hitchcocka zamilovali, a i když jemu samotnému tolik sošek nedopřáli, pořád lze jeho filmy považovat za velmi úspěšné. „Zahraniční dopisovatel“ je rozhodně ukázkou toho, že americké působení Hitchcockovým filmům prospělo. Na závěru je však vidět, že film musel být hodně ovlivněn produkcí, protože je až neskutečně americky patriotický, což mi k Hitchcockoci jako Angličanovi příliš nesedí.
Hodnocení: 70%
Osobní žebříček
Špionážní drama je něco, v čem byl Alfred Hitchcock prostě jedinečný a je to poznat na každém filmu, který v tomto žánru natočil. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. „Ptáci“
3. „Mrtvá a živá“
5. „Muž, který věděl příliš mnoho“ (1934)
6. „Příšerný host“
7. „Mladý a nezkušený“
8. „Zahraniční dopisovatel“
9. „Její zpověď“
10. Zběsilost
11. „Vražda!“
12. „Sabotáž“
13. The 39 Steps
14. Secret Agent
15. „Číslo sedmnáct“
16. Farmářova žena
17. Zahrada rozkoše
18. „...a neuveď nás v pokušení“
19. „Žena se špatnou pověstí“
20. „Boj na nůž“
21. Juno a páv
22. Jamaica Inn
23. „Co moře pohltí“
25. „Světový šampion“
27. Na šikmé ploše
