23
The Number 23
USA, Německo, 2007, 101 minut
Režie: Joel Schumacher
Scénář: Fernley Philips
Hrají:
Jim Carrey (Walter Sparrow / Fingerling)
Virginia Madsen (Agatha Sparrow / Fabrizia)
Logan Lerman (Robin Sparrow)
Danny Huston (Isaac French / Dr. Miles Phoenix)
Joel Schumacher a neustále propíraná kvalita jeho snímků. Někdy natočí něco, co vám vyrazí dech (Telefonní budka nebo 8 MM), ale jindy se zase představí takovou kravinou („Batman a Robin“ nebo „Krvavý potok“), až to pěkné není. Dnes jsem se rozhodl recenzovat snímek „23“, který by se dal zařadit někam do průměru, který se Schumacherovi daří točit. Zajímavé téma pro thriller, které je nakonec rozmělněno ve snaze ohromit diváka, který podle všeho nic jiného nikdy neviděl.
Kdybych měl k něčemu snímek „23“ přirovnat, tak k filmu Dream House, který jsem viděl v nedávné době v kině a ještě teď toho lituji. V obou případech se tvůrci snažili o to, aby měl snímek nečekanou pointu. Příběh se od začátku zamotává, na konci pak dochází k „prozření“, kde si konečně máme uvědomit, jak to vlastně bylo. Tohle prozření nás má praštit do žaludku, jako se to povedlo snímkům „Šestý smysl“ nebo „Ti druzí“. Jenže ani v jednom případě to nefunguje.
Když se měl film „23“ dostat do kin, dost lidí si klepalo na hlavu. Jim Carrey má zase hrát vážnou roli? Dokonce v thrilleru? Tohle se nikomu moc nechtělo líbit. Ale Jim Carrey je právě tou silnou stránkou, kterou „23“ má. Že je skvělým hercem, dokázal už ve filmu „Muž na Měsíci“, a i v tomhle případě podává skvělý výkon. V tomhle případě to není tedy Schumacher, který by nedokázal zvládnout herce nebo film, vlastně se mu docela daří budovat napětí, ale je to scénář, který snímek potápí do hlubin.
Představte si, že se váš život bude řídit jediným číslem. Všude budete vidět číslo 23 a najednou zjistíte, že všechno, co děláte, je tímhle číslem ovládáno. Nic není z vaší vůle, všechno je dáno tím číslem, ale proč? Ne, nečekejte vysvětlení toho, proč je to číslo 23, prostě to tak je. Nehledejte v tom velkou logiku nebo velkou pravdu. Ve filmu se uvádí, že Ted Bundy byl popraven 23. ledna. Ve skutečnosti k tomu došlo až 24. ledna. Film si upravuje fakta, aby se mu hodila do krámu. Už tohle samo o sobě svědčí o tom, že scénář není na nijak vysoké úrovni.
Nápad musí člověk uznat jako dobrý. Posedlost jedním číslem vede k tomu, že se dostavuje paranoia, případně i maniodepresivní porucha. Kolikrát jste rozsvítili a zhasli, když jste šli ven? Zamkli jste dveře? Je všechno na svém místě v rovnoběžkách a pravých úhlech? Kolikrát jste si utřeli zadek, než jste spláchli? Z tohohle tématu se dalo vytřískat mnohem víc než jen tohle drama jednoho člověka, co se zcvoknul, ale nakonec je mu určitým způsobem odpuštěno.
Hodnocení: 55%
