The Bad Seed
USA, 1956, 129 minut
Režie:Melvyn LeRoy
Scénář: John Lee Mahin na základě divadelní hry Maxwella Andersona, který vycházel z románu Williama Marche
Hrají:
Nancy Kelly (Christine Penmark)
Patty McCormack (Rhoda Penmark)
Henry Jones (Leroy Jessup)
Eileen Heckart (Hortense Daigle)
A vracíme se do Spojených států amerických, a to rovnou filmem, který rozhodně stojí za zhlédnutí. i když jsem u předchozího snímku, vskutku geniálního thrilleru „Ďábelské ženy“ polemizoval o tom, jestli je film hororem, u tohoto snímku je rozhodování mnohem snazší. Strach nevychází z příšerných výjevů a z útoků monster, ale z něčeho naprosto jiného. Film je jednoznačně hororem. Velmi dramatickým hororem.
Téma filmu není ani současnému divákovi neznámé, hlavně díky sérii „Omen“ a jejímu nedávnému remaku z roku 2006. Poznáváme na první pohled nevinné dítě, v tomto případě dívku, která při druhém pohledu rozhodně nevinnou není. Rhodě je deset a skutečně by mohla být princeznou. Má k tomu i krásné šaty, které v průběhu filmu nemění. Ale již po prvních scénách s Rhodou je jasné, že s ní něco není v pořádku.
Nejprve se může zdát, že dívka má šlechtické manýry, kdy všichni ostatní jsou pro ni póvl. Ale potom se dovídáme o tom, že došlo k nehodě, kdy se utopil chlapec z její třídy. A Rhoda byla údajně tou poslední, která s ním byla, když byl ještě naživu. Samozřejmě nikoho vůbec ani nenapadne, že by s tím Rhoda měla něco společného, ale postupem času... Ano, padne i zmínka o tom, že je přece nemožné, aby Rhoda něco takového udělala. Jenže opak je pravdou a my skutečně zjišťujeme, že malá princezna je ďáblem.
Pro pochopení „The Bad Seed“ je stěžejní „pátrání“ matky po tom, zda je možné, aby dítě, které vyrůstalo ve velmi dobře zaopatřené rodině, mohlo být zlé, aby mělo předpoklady pro vraždu. A právě z tohoto důvodu se zde začíná mluvit o „Bad Seed“ (zlé sémě, špatná setba, přeložte si, jak je libo). Možnost, že Rhoda je skutečně takovým monstrem, jakým by mohla být, se jeví jako velmi pravděpodobná. Film je místy až příliš vysvětlující, i když nutno říci, že to není jeho největší slabina. Tu vidím někde jinde, ale o tom později.
Největším kladem filmu není příběh samotný, ale především postavy, které jej vytvářejí, a hlavně herci, kteří se do charakterů doslova vžili. Film byl nejprve divadelní hrou a z prken, která znamenají svět, se až poté příběh dostal na filmové plátno. A tvůrcům se povedl poměrně husarský, ale skvělý kousek. Podařilo se jim získat pro natáčení mnohé herce, kteří postavy ztvárňovali na divadle. A je to poznat. Herci jsou s postavami sžití a jsou schopni je zahrát skutečně excelentně. Platí to zejména o Rhodě, její matce, ale také o Hortense Daigle. Všechny hrají hodně na emoce a výrazivo, což se sem jednoznačně přeneslo z divadla, ale jejich výkony jsou natolik pozoruhodné, že si všechny tři vysloužily nominaci na Oscara. Bohužel ani jedna ho neproměnila. Ale minimálně malá Patty by si ho zasloužila. Scéna, kde vypráví, co se stalo předtím, než se Claude Daigle utopil, je strhující, dechberoucí a děsivá, a to právě díky výkonu dětské herečky.
Nyní k tomu, co jediné mě na filmu skutečně mrzelo. Je to závěr filmu. V podstatě se zde říká, že bůh na nás dohlíží a nedovolí, aby viník zůstal nepotrestán. Je to klišovité, nudné a pro mě skutečně trapné. Film by si zasloužil jiný závěr. Ale přišlo mi, že tvůrci chtěli konec odlehčit, aby film celkově nevyzníval tak depresivně a temně. To odvozuji i z toho, jak byly pojaty titulky. Jedná se o divadelní děkovačku, kdy na scénu nastupují jednotliví herci a uklánějí se. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby zde nebyla závěrečná „titulková scéna“, která je zde skutečně jen pro zmírnění vyznění filmu. Škoda, že se tvůrci nepokusili o temnější závěr.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Naprosto úžasné herecké výkony, které krystalizují v nezapomenutelných scénách – Rhodin klid a její láska k matce v kontrastu s přiznáním vraždy malého Clauda, smrt divného zahradníka, scéna, kdy se Christine rozhodne provést jedinou možnost, kterou vidí jako řešení celého problému.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Divadelní vyznění, které však ne vždy musí být na obtíž. A především pak závěr, který mě prostě mrzí. Nevadí mi, že zde není žádná krev, žádné násilí, ale „zásah shůry“ je na mě trochu moc.
