Putovala jsem se Zombií
I Walked with a Zombie
USA, 1943, 69 minut
Režie:Jacques Tourneur
Scénář: Curt Siodmak a Ardel Wray na základě příběhu Inez Wallace a knihy Jana Eyrová od Charlotte Brontë
Hrají:
James Ellison (Wesley Rand)
Frances Dee (Betsy Connell)
Tom Conway (Paul Holland)
Edith Barrett (Mrs. Rand)
Kalné vody 40. let s tímto filmem pomalu zůstanou za námi. Peníze a čas byly za války i bezprostředně po ní směřovány na jiné, důležitější věci. Se 40. lety se loučíme poměrně rychle a můžeme s klidem říci, že králem „hororu“ se v tomto období stal Jacques Tourneur. Teď možná na vysvětlenou, proč hororu v uvozovkách. V této době v podstatě neexistují skutečně hodnotné filmy, které by bylo možné charakterizovat pouze jako hororové. A Tourneurova tvorba rozhodně není pouze o hororu, a to i přesto, že používá jednoznačně hororové náměty – přeměna ženy v krvelačnou šelmu anebo v tomto případě zombie.
Již v Kočičích lidech se ukázalo, že Tourneur se hodně zajímá o psychiku a o pohnutky lidí. V prvním filmu to byly strach a také žárlivost. V případně Putování se zombie je to... no vlastně také strach, ale stejně tak touha/potřeba ovládat. Paul Holland se na konci svěřuje, že chtěl Betsy ublížit, chtěl nad ní mít moc, stejně jako ona nad ním. Tím, že pro něj chtěla udělat něco nebezpečného, chtěla ukázat na to, že ho miluje a vyvolat v Hollandovi stejné city. Paní Randová je osobou, která ovládá všechny, i když pouze určitým konkrétním způsobem, a nakonec je zde šaman, který praktikuje voodoo a je nejnázornějším, i když nikoli nejbizarnějším „loutkářem“ v celém filmu. A abych nezapomněl, Wesleyho docela dost silně ovládá alkohol.
Na rovinu řeknu, že na tenhle film, pokud tak někdy příště učiním, již nesmím koukat unavený. V první polovině mě prostě nudil. Příběh se pomalu rozjíždí, seznamujeme se s postavami a zjišťujeme, že pod povrchem něco nepěkně hnije. Důsledkem hnití, který je na první pohled patrný, je Jessica, Paulova žena, která přebývá v podivném stavu a kvůli které přijíždí právě Betsy, hlavní postava a ošetřovatelka v jedné osobě. Mám tak trochu pocit, že Tourneur byl vysazen na ženy, a to ke všemu na ženy neamerické – Betsy je z Kanady.
Ač se film rozjíždí pomalu, závěr je skutečně dechberoucí. Za zvuků domorodých bubnů a skutečně šíleného rytmu se závratným tempem dostáváme do finále, které je překvapivě fatální, stejně jako symbolické – podobně jako v Cat People. Vyznění nemusí být úplně jasné. Ale prostě nemohu nezmínit, jak skvěle jsou provedeny jednotlivé střihy, především když chce Jessica (zombie) opustit dům, a to na šamanovo volání. Šamanovo tahání za neviditelný provaz, kterým k sobě Jessicu táhne, je skutečně geniální a ani omylem nevyznívá směšně. Právě naopak. Jedná se o jednu z nejděsivějších scén. Hlavně, když Wesley z fontány vytrhává šíp, stejně jako šaman bere do ruky jehlu a tancuje kolem panenky, která nemůže být nikým jiným, než právě ovládanou Jessicou. Prostřihy gradují, až pochopíme, co se skutečně stane. Nevidíme Wesleyho, jak probodává zombie Jessicu, ale šamana, jak probodává panenku. Scéna úchvatná a musím říct, že zde se jedná o naprosté pochopení toho, že horor nemusí být o vodotryscích krve, ani o vyhřezlých vnitřnostech. Někdy stačí jen naznačit.
Tourneur si nasadil pomyslnou korunku a ve 40. letech zůstal nepřekonán. A myslím, že je k tomu stále důvod. Svými filmy ukázal, že na hororovou tématiku je možné nahlížet jinak, nikoli pouze jednoduchým příběhem a monstrem, které se v něm vyskytuje. I když i v jeho filmech jsou monstra, nikdy zde nehrají prim, slouží především k dokreslování příběhu, atmosféry a celkové vyznění snímku.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Rozhodně plusové body za skvělé scény s domorodci, stejně tak je úžasná scéna se zombie mužem, kde je jednoduše a jednoznačně patrné, jak může být člověk ovládán. Skvěle propracovaný příběh a především pak jednotlivé postavy, jejich pohnutky a cíle.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Pro mě film opět balancuje na okraji hororu a psychologického dramatu. Přiznám se, že se musím zamýšlet nad tím, co vlastně horor je a jak by se měl definovat. Zůstanu jen u toho, že to je natolik široký žánr, že není jednoduché poukázat jen na to, že horor musí mít ty a ty charakteristiky.
