1916: Der Unbekannte Krieg
Vydal Dadiu v roce 2011
Projekt s komplikovaným názvem "1916: Der Unbekannte Krieg" vznikl na akademické půdě v rámci dánského projektu DADIU, kde trénují budoucí developeři. Každý rok tu vzniká několik her, na kterých se podílí kolem stovky studentů. Všechny jsou k dispozici zdarma, a to buď ke hraní v prohlížeči, případně si je lze stáhnout. V roce 2011 se skupina studentů rozhodla pro nelehký úkol. Inspirováni kapitolou z dějin první světové války se rozhodli vžít do role vojáka uvězněného v zákopech.
Hra odráží klasickou stavbu únikových her, jejichž esenciálním příkladem může být např. "Slender". Protože má hrdina v podstatě prázdné ruce, musí se za každou cenu vyhnout nebezpečí a najít žebřík, který ho vyvede ze zákopů nahoru a na svobodu. Problémem je, že místo vypadá jako jedno velké bludiště, v němž pomohou jen ukazatele s označením jednotlivých částí - pokud si jich ve stresu ovšem pořádně všimnete.
Nepřítele vidíte zprvu jen jako mihnoucí se stín a těžko rozeznáte, o co jde. Podoba nepřítele ale není prvkem, který by výsledný dojem ze hry příliš ovlivnil - klidně to mohou být steampunkoví roboti, ufoni nebo zmutovaní králíčci. Tím hlavním je přesvědčivé zoufalství a strach, který dokáže přenést na hráče.
Černobílý háv a rozmazané tvary, jakoby vidění bylo narušené špatným psychickým stavem hlavní postavy, dodávají pokusům o útěk správnou gradaci. Z pohledu první osoby dostal stísněný prostor, který tvoří vysoké stěny a úzké chodby systému zákopů, vskutku věrohodnou podobu. Narazíte na německy sepsané vzkazy vypovídají o utrpení, kterým si tu vojáci prošli, na bahno a příšeří, osvětlené krátce jen mohutnými explozemi.
Prožitek umocňuje evidentní snaha o oproštění od přílišné zvukové stylizace, která vyloučila jakýkoli hudební doprovod a nechala hrdinu napospas zvukům války. Vzduch trhají na kousky ozvěny vzdálené palby a výkřiky vojáků, zatímco adrenalinový běh hráče zrychlují neidentifikovatelné skřeky. Autoři našli přesnou míru mezi tím, kolik detailů je třeba zobrazit, aby měla hra náboj skutečnosti, a co je možné vynechat (na tým programátorských začátečníků obdivuhodný výkon).
Za limity běžného studentského projektu míří "1916: Der Unbekannte Krieg" především seriózním námětem. Neplatí, že byste dohráli a zapomněli, o čem tento projekt byl, na to je příliš emotivní. Intenzita nemá nic společného s délkou hry (protože se dá dokončit za pět minut, pokud už máte za sebou několik neúspěšných pokusů a začínáte se v chodbách trochu orientovat), ani s poněkud bizarním nepřítelem (jediný diskutabilní element zpracování), ale s atmosférou zmaru a neustálého ohrožení života, který za světové války lidé skutečně prožívali. Brutální prostředí bojů dokáže navodit lépe, než projekty s penězi na dokonalou grafiku. Pokusit se ji dokončit stojí za to i kvůli působivému závěru.
