Vlkodlak
The Wolf Man
USA, 1941, 70 minut
Režie: George Waggner
Scénář: Curt Siodmak
Hrají:
Lon Chaney Jr. (Larry Talbot)
Claude Rains (Sir John Talbot)
Evelyn Ankers (Gwen Conliffe)
Bela Lugosi (Bela)
Éra 30. let skončila, alespoň v rámci našeho přehledu. Přesouváme se do 40. let, kdy zlatý věk klasického hororu pomalu končí. Vlkodlak je jedním z posledních filmů, které se k této tradici hlásí, ještě předtím, než se na scénu dostalo britské studio Hammer, které tradici hororových monster oživilo. Vlkodlak je podobný svým předchůdcům ve svém vyznění, ale pokulhává v tom, že maska, která zde byla použita, je hodně ve stínu nádherných zpracování Frankensteinova monstra či Fantoma opery, kterého si zahrál Chaneyho otec.
Vlkodlak je spolu s upírem, Frankensteinovým monstrem, mumií a zombie tím nejklasičtějším monstrem celé hororové historie. Vlkodlak je částečně obdobou doktora Jekylla a pana Hydea. I zde se jedná o příběh, kde se člověk proměňuje v monstrum, i zde jsou narážky na schizofrenii. Vlkodlak je však něčím jiným. Vlkodlakem se člověk, alespoň v tomto případě, stává v podstatě náhodou, kdežto u pana Hydea, to byl promyšlený experiment, který se jeho tvůrci vymkl z rukou.
Vše začíná poměrně jednoduše. Larry Talbot zabije vlka, který zabil kamarádku jeho nové známé Gwen. Ale později se zjistí, že se nejednalo o vlka, ale že ve skutečnosti zabil člověka, cikána v podání Bely Lugosiho. Užijme si toto poslední setkání s mistrem v jeho poměrně malé roli. V pozdějších hororech, které zde budou prezentovány, si již nezahrál, i když se vyskytl ještě ve dvou desítkách dalších. Svou kariéru pak zakončil u génia z nejgeniálnějších, režiséra Edwarda D. Wooda Jr. Tak trochu smutný konec pro muže, který byl jedním z těch, kdo dali tvář hororům 30. let.
Ale zpět k Vlkodlakovi. Toho hraje Lon Chaney Jr., který srší charismatem, až si člověk musí vzít sluneční brýle. Ani nemá obličej monstra, klidně by mohl hrát ve filmech nehororových. Ale své role se chopil skutečně znamenitě. Sekunduje mu pak především Claude Rains, další legenda filmového plátna první poloviny 20. století. Chaneyho Larry Talbot je zprvu přezíravým Britem, který dlouho žil v Americe, ale postupně se z něj stává muž nejistý, vykolejený, který nakonec umírá. Ano, Vlkodlak, podobně jako Dr. Jekyll a pan Hyde, nekončí happy-endem. A ono je to poměrně logické už od počátku. Na lykantropii neexistuje lék. Člověk je vlkodlakem až do své smrti. Konec předem určený.
Chaney je ve své roli nezapomenutelný, ale jediný problém je v tom, že maska, kterou mu udělali, je prostě chabá, i na svou dobu ubohá. Skoro bych řekl, že lepším byl i Bela Lugosi v roli Mluvčího Zákona ve filmu Island of Lost Souls. Tohle je obrovská slabina filmu, která jde ruku v ruce se schematičností Vlkodlaka. Nestaví na ničem novém, ale zůstává ve vodách klasických hororových klišé.
Film se dočkal remaku v roce 2010, kdy si Larryho Talbota zahrál můj oblíbenec Benicio del Toro. Masku měl mnohem dokonalejší. Což je ovšem dáno i dobou a digitálními technologiemi. Při pohledu na Lona Chaneyho Jr. jsem si však uvědomil, proč nového vlkodlaka hrál právě Benicio. Je mu až neskutečně podobný.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Lon Chaney Jr. a jeho výkon jsou ozdobou filmu, stejně jako jeho finále, které končí tragickou a fatální chybou samotného Sira Talbota.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film není v podstatě ničím novým, ale představuje pouze silné monstrum, které se ve filmových hororech udrželo po dlouhou dobu – až dodnes. Slabinou je maska vlkodlaka. I bez digitálních efektů šla udělat mnohem lépe.
