Černá kočka
The Black Cat
USA, 1934, 65 minut
Režie:Edgar G. Ulmer
Scénář: Edgar G. Ulmer a Peter Ruric
Hrají:
Boris Karloff (Hjalmar Poelzig)
Bela Lugosi (Dr. Vitus Werdegast)
David Manners (Peter Allison)
Julie Bishop (Joan Allison)
I když název filmu odkazuje na povídku geniálního Edgara Allana Poea, s povídkou v podstatě nemá nic společného. Dnes se uvádí, že režisér sám později přiznal, že šlo především o marketingový tah, aby na film přišlo více diváků. Ať žije Hollywood, dokonalá ukázka kapitalismu a komerce. Za každou cenu prorazit je vrcholem snažení. Ale budiž, i přesto, že film z povídky nečerpá, ale uvádí Poea v titulcích, jedná se o snímek, který právem náleží do „zlatého fondu“ světového hororu.
Podobně jako u ostatních hororů této doby, film akcentuje kritické prvky společnosti. Černá kočka je ukázkou toho, jak se jeden člověk chce pomstít jinému za křivdu, která na něm byla spáchána. V tomto případě je to křivda patnáctiletého vězení, ztráty manželky a dcery. Minulost se prolíná celým dějem – moderní sídlo architekta Poelziga a starodávná sklepení, mumifikovaná Werdegastova žena, moderní doba ve srovnání s Poelzigovým přístupem a k jeho satanským rituálům.
Film je koncipován jako většina hororů té doby, kdy začátek je pozvolný, osoby přijíždějí na místo, kde má dojít k něčemu „zlému“. Na začátku poznáváme Werdegasta, mimochodem skvěle padnoucí jméno pro postavu, kterou ztvárnil Bela Lugosi. Werdegast skrývá cosi tajemného pod povrchem. Ale nakonec zjišťujeme, že on není tím přímým nebezpečím. Hrozba tkví v postavě ztvárněné Karloffem – v architektovi Poelzigovi. Již chvíle, kdy vidíme vstávat jeho stín, je jako ožití Frankensteinovo monstrum. On k tomu má Karloff holt uzpůsobenou hlavu. Je na něm něco temného, co se naplno probouzí ve chvíli, kdy je odhalena pravda o jeho historii s Werdegastem a o velké zradě. Ale Černá kočka zachází ještě dál a ukazuje nám pravdu o tom, co se stalo s Werdegastovou ženou a s jeho dcerou.
Úžasným vyvrcholením je šachový souboj mezi Poelzigem a Werdegastem, v němž jde o to, zda bude moci paní Allisonová, která se s manželem stává dočasnou obyvatelkou domu, ušetřena, anebo zda si ji Poelzig bude moci ponechat ke svým rituálům. Šach matem Werdegast prohrává a manželé Allisonovi jsou zajati. Má dojít k obětování Joan, ale díky policii a díky Peterovi je situace zachráněna a na obzoru se rýsuje krvavé finále. Werdegast se může konečně pomstít, na svou dobu velmi krutým, i když ne zrovna naturalisticky zobrazeným způsobem. Díky souboji,je Bela Lugosi démonicky rozevlátý a jeho výrazy jsou úžasně nepříčetné. Není potřeba, aby bylo znázorněno, jak Poelziga stahuje z kůže, stačí nám stínový náznak. Myslím, že finále je ozdobou snímku, kterým se prolíná černá kočka jako jakýsi stmelující prvek, ale zároveň jako hrozba, která nad všemi zúčastněnými visí.
Co musím v tomto filmu vyzdvihnout, jsou pro mě výkony dvou hlavních představitelů. Lugosi je pro mě obrovským překvapením, protože se mi jeho výkon líbí ze všech jeho filmů, co jsem viděl, nejvíce. Hraje skutečně skvěle a jeho závěrečná přeměna je doslova famózní. Již zde není kladen takový důraz na jeho oči a na jeho gesta, jako například v Draculovi a Bílé zombie, ale o to více zaujme jeho herectví jako celek. O Karloffovi v podstatě nelze pochybovat. Jeho ztvárnění Poelziga je dostatečně mysteriózní i démonické, stejně jako zbabělé a ubohé. Jsem rád, že se tihle dva pánové nakonec přece jen sešli v jednom filmu, nikoli naposledy, a vytvořili tak nezapomenutelné dílo, které vyzdvihuje jejich osobnosti a jejich přínos ke světovému hororu.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film stojí především na postavách ztvárněných Karloffem a Lugosim, ale i na příběhu, který je zde hlubší a komplexnější než u mnoha jiných hororů této doby.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Stálá topornost, která se objevuje ve výkonech ostatních herců.
