The Old Dakr House
The Old Dark House
USA, 1932, 72 minut
Režie:James Whale
Scénář: Benn W. Levy podle románu J. B. Priestleyho
Hrají:
Boris Karloff (Sluha Morgan)
Melvyn Douglas (Roger Penderel)
Charles Laughton (William Porterhouse)
Lillian Bond (Gladys Perkins)
Naše druhé setkání s režisérem Jamesem Whalem, stejně jako druhé setkání s hvězdou třicátkových hororů Borisem Karloffem. Nutno říci, že tentokrát spolupráce nikoli tak úspěšná pro Karloffa. Ten zde hraje němého sluhu, který není žádným krasavcem a klidně by mohl být dalším Frankensteinovým monstrem. Jenže Karloffova role je až příliš nevýrazná, až příliš zastíněná ostatními postavami. V čem je tenhle film totiž skutečně zajímavý a zábavný – ano, úmyslně používám slovo zábavný – jsou právě jeho postavy, především pak ty, které jsou nuceny najít dočasný noční azyl v neznámém sídle.
Film je uveden dobrou scénou, kdy trojice lidí jede autem v bouři, jsou promáčení a snaží se jet dál, dokud to jde. Jsou ztraceni, neví, kam vlastně jedou, všude je neskutečné množství vody. Velmi povedená je pak bahenní lavina, která nastane těsně před tím, než dorazí k sídlu rodiny Femmových – na první pohled famílie zvláštní.
Příběh se odehrává v úžasně gotickém sídle, kde za každým rohem čekají podivné stíny, za každými zavřenými dveřmi se něco skrývá. A do toho všeho se míchají hostitelé v podobě strašpytla Horace a jeho sestry Rebeccy, která je velmi rázná, velmi hluchá a velmi divná. Oba něco skrývají, o čemž se mají návštěvníci s postupem noci přesvědčit.
The Old Dark House mluví již ve svém názvu sám za sebe. Jedná se skutečně o starý temný dům, a právě tohle je základní důvod, proč by se měl vyskytovat mezi 101 nejlepšími horory. Strašidelné domy jsou oblíbeným tématem hororových filmů a právě The Old Dark House patří k těm prvním a lepším. Jen škoda toho, že zde dostal tak málo prostoru Karloff, který je podle mého nejlepším představitelem monster své doby a Lugosi se mu těžko vyrovnává. Lugosiho hraní může v dnešní době připadat divákovi přece jen trochu směšné, ale Karloff směšný není. Alespoň pokud sám nechce. Naštěstí se s ním nesetkáváme naposledy a jeho velká role ještě přijde.
Příběh byl naznačen a v podstatě nejde o nic jiného, než o odhalování tajemství, které dům a rodina v něm žijící skrývají. Ale nejde tolik o příběh, jako o jednotlivé postavičky. Některé jsou vtipné, jiné nepřístupné, další naprosto šílené. Nejkrásnějším příkladem šílenosti je Saul Femme, který je ze svého vězení propuštěn až na konci filmu. A nutno říci, že změny jeho grimas jsou skutečně mnohem lepší než ty Karloffovy. Ale i další postavy stojí za povšimnutí. Především pak Melvyn Douglas v podání Rogera Penderela, který je prostě sympaťák a na diváka působí pozitivně i díky své prostořekosti. Právě on je tím nejvtipnějším, co film nabízí. Dialogy napsané pro film se skutečně povedly.
Film se řítí ke svému happy-endu, vykoupení, které přichází s rozbřeskem. Objevuje se jeden neustále se opakující motiv hororů o strašidelných domech – přežít noc a ráno si oddechnout. Nakonec překvapivě přežívají všichni (mám na mysli všichni „správňáci“) a film je zakončen na tu dobu poměrně dobrou hláškou, která s postupem let výrazně vyčpěla. Až tak moc, že je skoro v každém blbějším i lepší filmu.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Strašidelné domy vždycky vzbuzují skvělou atmosféru, hlavně pokud jsou dobře natočené. V tomto případě ano, scéna se starým mužem v podstatě na smrtelné posteli je o to zvláštnější, že muže hraje žena.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Finále je až příliš šťastné. Ale já osobně mám ve většině filmů, respektive příběhů averzi ke šťastným koncům, pokud nejsou skutečně dobře natočeny/napsány.
