13: hra smrti
13 game sayawng
Thajsko, 2006, 114 minut
Režie: Chookiat Sakveerakul
Scénář: Eakasit Thairatana a Chookiat Sakveerakul
Hrají:
Krissada Sukosol (Phuchit Puengnathong)
Achita Sikamana (Tong)
Sarunyu Wongkrachang (Surachai)
Nattapong Arunnate (Mik)
Když jsem viděl americký snímek 13 Sins, nejprve jsem vůbec nevěděl, že se jedná o remake hororu, který byl původně natočen v Thajsku. Když jsem to zjistil, musel jsem ten původní snímek vidět, protože celková myšlenka toho příběhu mě velmi zaujala. A tak jsem si jej sehnal, abych mohl napsat tuto recenzi, která se věnuje filmu, jež považuji za ještě o trochu lepší než remake, který mě také bavil.
Proč vás bude remake bavit? Tak především proto, že je americký, je přístupnější a není na první pohled levný. V Thajsku prostě nemají tak dobrou filmovou techniku, anebo alespoň v tom roce 2006 neměli. Ale to je pro thajské filmy celkem normální. Jenže když zrovna tomuhle kousku dáte šanci, možná budete překvapeni. A myslím si, že v tomhle případě i mile, i když rozhodně nečekejte opravdu hororový film.
Snímek „13: hra smrti“ má stejné východisko jako film 13 Sins, což už je dáno tím, že se jedná o originální snímek, z kterého remake vychází. Muži někdo zavolá na telefon a hlas na druhém konci mu řekne, že pokud splní určitou výzvu, dostane peníze. První výzva je snadná. Hlavní hrdina Phuchit má zabít mouchu. Druhá výzva je zajímavější – má mouchu sníst. A pak konečně odhalí pravidla – když Phuchit splní celkem 13 výzev, tak získá 100 miliónů bahtů, což je zhruba 150 miliónů Kč. A to není málo.
Smyslem celého příběhu je skutečnost, že se jednotlivé výzvy stupňují a je na člověku, co je ochoten udělat pro to, aby se stal bohatým a aby získal to, co chce, pokud vůbec ví, co vlastně chce. Tohle je příběh o tom, jak se jedinec dokáže proměnit anebo zda dovede najít svou vlastní podstatu a uvědomit si, že to, co dělá, prostě není správné. V tomhle je pro mě příběh nesmírně silný a baví mě.
V thajském – originálním – provedení mě film bavil ještě víc, protože mi přišlo, že má ještě větší hloubku. A také ukazuje, jak dovednou být Thajci originálními filmaři a už od scénáře předvádět, že mají na to, aby konkurovali světové produkci. Alespoň sem tam. K tomu mě ještě potěšilo, že tenhle film je plný černého humoru, který nefunguje jako iritující prvek, ale naopak jako prvek oživující, který vás přiměje vyloudit i ten úsměv.
Hodnocení: 80 %
