Boj na nůž
The Skin Game
Velká Británie, 1931, 77 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: „Alfred Hitchcock“ a Alma Reville podle hry Johna Galsworthyho
Hrají:
C. V. France (Pan Hillcrist)
Helen Haye (Paní Hillcrist)
Jill Esmond (Jill)
Edmund Gwenn (Pan Hornblower)
Alfred Hitchcock rozhodně patřil mezi zajímavé pozorovatele společnosti. Společnost má své nešvary, o tom nemůžeme pochybovat. Najít příčinu není až tak komplikované. Ta příčina se vždy skrývá v člověku, anebo v několika lidech. Není tomu jinak ani v případě filmu „Boj na nůž“. Alfred Hitchcock se nezaměřuje na společnost jako celek, ale jeho obrazy, jeho představy, které přejímá od jiných autorů, jsou snadno aplikovatelné na celou společnost. Nejsou tací jen někteří vybraní jedinci, ale najdeme jich velké množství, pokud se budeme dívat.
Stejně jako u předchozích snímků, i tentokrát Alfred Hitchcock spolu se svou ženou vycházeli při vytváření scénáře z divadelní hry, kterou měl na svědomí John Galsworthy. Na filmu je poznat, že základem je prostředí s omezeným počtem herců. Některé scény jsou doslova divadelní. Máme zde pouze dvě postavy, případně záběr pouze na jednu. Komorní prostředí však dramatu svědčí, protože dokáže ještě přiživit stísněnost, kterou je možné z příběhu vycítit. Ať už Hitchcock dělal tematicky jakýkoli film, atmosféra je vždy to, co ho zdobí.
Snímek „Boj na nůž“ však může opět trochu klamat tělem. I v tomto případě se ze začátku může zdát, že půjde o komedii, ale komické prvky jsou jen ukázkou toho, jak je atmosféra stavěna. Postupem času totiž naprosto mizí a nahrazovány jsou dramatickými scénami, které nemají daleko k dokonalosti. Při aukci ještě o nic nejde, ale myslím si, že je to jedna z nejlepších scén celého filmu. Naprosto dokonale je zde vystupňováno to, o co vlastně při aukci jde – kdo bude vlastnit předmět dražby. Napětí stoupá k dokonalosti finálního příhozu, a to vše i s prvky komiky, která náhle přestává být komickou, ale stává se přirozenou součástí scény.
Ve filmu platí jednoduchá logika. Když vy zraníte nás, my zraníme vás. Trochu to připomíná mafiánské filmy, kde jde vždy o rodinu. Rodina musí být pomstěna. Rozpory mezi rodinami Hillcristů a Hornblowerů nemají k mafiánským daleko, ale nebojuje se skutečnými zbraněmi a násilím, pouze intrikami. Nečekejte však nějakou levnou telenovelu, to vůbec ne. Charaktery jsou dobře vystavěny i na malém časovém prostoru. Nechybí tomu nic, co byste si od rodinného dramatu přáli, a to i přesto, že si Alfred Hitchcock vystačil jenom s hodinou a čtvrt filmu. Když to v sobě měl, tak to v sobě měl a nezáleželo na tom, že film byl zakázkou, nikoli Hitchovým vysněným projektem.
Vzhledem k tomu, že jsem uvedl, jak se to má s atmosférou, je poměrně jasné, jak film ve skutečnosti dopadne. Tohle je právě to nejlepší. Postupné vrcholení vztahu mezi oběma rodinami. Není to pěkná sonda do duše společnosti, je to sonda sžíravá, která nebude asi nikdy považována za Hitchcockův nejlepší film, ale rozhodně má divákům co říct. Nechte se na chvíli zatáhnout do víru intrik a zamyslete se nad tím, jak vy sami se chováte ke svým bližním a jaké následky vaše chování může mít.
Hodnocení: 70%
Osobní žebříček
I když je film dobře natočený a po řemeslné stránce mu lze vytknout málo, snad hlavně pak absenci hudební stránky, pokud jsem nesledoval nějakou špatnou kopii, film mě nedokázal chytit za srdce. Proto jeho umístění na mém žebříčku. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. „Ptáci“
3. „Příšerný host“
4. „Její zpověď“
5. Zběsilost
6. „Vražda!“
9. „...a neuveď nás v pokušení“
10. „Žena se špatnou pověstí“
11. „Boj na nůž“
12. Juno a páv
14. „Světový šampion“
15. Na šikmé ploše
