Upír aneb podivné dobrodružství Davida Graye
Vampyr
Francie, Německo, 1932, 75 minut
Režie:Carl Theodor Dreyer
Scénář: Carl Theodor Dreyer a Christen Jul podle příběhu Sheridana Le Fanu
Hrají:
Julian West (Allan Gray)
Maurice Schutz (Pán domu)
Rena Mandel (Gisèle)
Sybille Schmitz (Lèone)
Atmosférický horor. Tím nemyslím, že by měl film něco společného se vzdušným obalem Země, ale tohle je jednoznačně film, který je více než na příběh zaměřen na atmosféru. A ta je zde skutečně tíživá, mlhavá, pochmurná, nebezpečná, strašidelná, zkrátka hororová v celé své kráse. Více než jednolitým příběhem je snímek mozaikou obrazů a scén, které jsou v mnoha případech natolik nesrozumitelné, že si divák jen stěží může domýšlet, co se vlastně ve filmu děje, respektive k čemu určený detail slouží. Ale na tom vlastně nesejde. Důležité je, jaké film vyvolává pocity. A nutno říci, že ty jsou skutečně hororové, snad by se dalo říci až depresivní.
Ve Vampyrovi nejsou důležití herci, respektive jejich hraní, které se v podstatě omezuje a je do jisté míry jakýmsi ploužením a pobíháním postav. Herectví zde není na prvním místě. Na prvním místě je vše ostatní. Dreyer ukázal, že je mistrem filmařem, který dokáže navodit přesně takovou atmosféru, kterou potřebuje. A nezáleží tak na samotných postavách, ale na celkovém vyznění.
Příběh je vlastně velmi jednoduchý. Do vesnice přijíždí muž, který hledá vampýry a další podobné bytosti. Zde se setkává se skutečným zlem, které se snaží porazit. Anebo spíš pochopit? Jak říkám, příběh není tím nejzásadnějším, co film přináší. A to i proto, že již v úvodu se divák dovídá, že Allan Gray je snílek, u kterého se hranice reality se snovým světem stírá. Celý film tak může vyznívat jako jeden sen – halucinace –, čímž by skutečně mohl být. Ale nemáme zde další vodítko, které by nám teorii potvrdilo. Samozřejmě pokud pomineme tu skutečnost, že upíři neexistují. Pravděpodobně.
Celý film je skutečně jakousi halucinací, a to od svého začátku až do konce. Střídají se zde scény, kde si vůbec nejsme jistí, zda hlavní postava sní nebo bdí, jeho uložení do rakve zaživa je jednou z těch, jejichž význam je nejasný, ale přesto děsivý. Z ležící postavy, která ze sarkofágu sleduje scenérie kolem sebe, se na diváka přenáší úzkost, stejně jako děs z toho, jak je „mrtvý“ klidný a nehybný.
Jsou zde skvěle využívány triky, ať už je to ve chvíli, kdy Allan Gray „zprůhlední“, nebo se jeho obraz rozdvojuje. Jak jsem již psal, miluji starou trikovou školu, a tohle mi prostě dělá radost. Samozřejmě, i digitální triky mají něco do sebe, ale dokonalost-nedokonalost triků klasických je srdcovou záležitostí.
Na internetu jsem se dočetl zajímavý názor jednoho z fanoušků filmu. Že hlavní postava v podání Juliana Westa, respektive barona Nicholase de Gunzburga, který se stal mecenášem (v dnešní době by se asi použil pojem producent) filmu, je podobný Howardu Phillipsu Lovecraftovi. Podoba je nepopiratelná, nesouhlasím však s tím, že je záměrná, i když se samozřejmě mohu mýlit. Ale pro ty, kdo mistra z nějaké fotografie znají, bude film rezonovat další tajuplnou notou.
Zde se rovnou k něčemu přiznám. Myslím si, že ze všech filmů, které zde zatím byly prezentovány (Kabinet doktora Caligariho, Golem, Nosferatu, Häxan, Fantom opery, Dracula, M, Frankenstein, Dr. Jekyll a pan Hyde a Zrůdy) je právě Vampyr filmem, který lze nejvíce nazvat hororem, protože se skutečně snaží o to, aby jeho atmosféra byla děsivá, tísnivá a depresivní. Z tohohle filmu si totiž nebudu pamatovat příběh, ale jednotlivé nezapomenutelné obrazy a pocity, které ve mně film vyvolal.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film s nejlepší hororovou atmosférou, s níž se americké filmy toho období nemohou příliš srovnávat. Je to dáno ale tím, že na úkor atmosféry a obrazů je potlačen příběh.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Mně vadila v podstatě pouze jedna věc. Kopie, kterou jsem získal, měla děsivou kvalitu obrazu, což do jisté míry snižovalo zážitek z filmu. Ale nikoli natolik, abych si Vampyra neužil. Přesto, pokud budete schopni získat lepší kopii, raději se podívejte na ni. A mějte u sledování v noci zhasnuto.
