Kabinet doktora Caligariho
Das Kabinett des Doktor Caligari
Německo, 1920, 71 minut
Režie: Robert Wiene
Scénář: Hans Janowitz a Carl Mayer
Hrají:
Werner Krauss (Dr. Caligari)
Conrad Veidt (Cesare)
Friedrich Fehér (Francis)
Lil Dagover (Jane)
V podstatě není možné, aby tento film nebyl řazen k nejlepším hororům, jaké kdy byly natočeny. I když v současné době již tolik neděsí, stále je to příběh, ale především umělecké dílo, které dokáže zaútočit na emoce a hlavně dokáže prezentovat takové obrazy, které lze považovat za jedny z nejlepších v celé filmové historii. Kromě toho, je důvodem pro zařazení filmu mezi nejlepší horory, že se vůbec jedná o první skutečně hororový film, který není krátkometrážním.
Pro dnešního diváka je Caligari zajímavý především z hlediska uměleckého, kdy veškeré kulisy jsou interiérové a jsou vytvořeny umělci ze skupiny Der Sturm, tedy skupiny, která byla silně expresionisticky založena. Je to patrné na pokřivenosti celého filmu, respektive všech kulis, kdy divák jasně získává dojem, že se nachází ve velmi podivném a nereálném světě, anebo ještě spíše, že se právě propadl do noční můry.
Pokřivenost prostředí je doplněna i herci samotnými a jejich výkony. Jedná se o divadelní herce a jejich divadelní póza je na jejich pojetí postav výrazně znát. Ale v éře němého filmu bylo mnohdy potřeba trochu přehrávat, aby byly emoce patrné. Toto přehrávání se projevuje především na představiteli Francise a na představitelce Jane, jejichž výrazy jsou jednoznačně divadelní. O to více pozornosti si pak zaslouží Werner Krauss, který dokázal zahrát šílení i bez zvuku a beze slov, a především pak Conrad Veidt, jemuž se díky roli náměsíčníka Cesareho otevřela cesta k projektům za Velkou louží. Veidt zde v pomyslné jednoduchosti své postavy předvádí skutečné mistrovství a scény s ním jsou nezapomenutelné, především pak scéna, kdy chce zabít Jane, a poté uniká po bizarních střechách. V tomto případě se pak jedná o skutečně jednu z nejlepších částí celého filmu.
Příběh filmu přímo nepředvádí monstra, jak se tomu stalo v letech pozdějších v Americe, kdy právě příšery a netvoři hráli hlavní role, ale jeho středobodem je šílenství, které může být stejně děsivé, jako strachy neskutečné. Cesare zde není skutečným netvorem, ale v podstatě pouze loutkou, větší důraz je pak kladen na šílenství jako takové, kdy v druhé polovině se děj přesouvá do blázince. Film tak v podstatě ukazuje, jaké škody dokážou lidé napáchat, když se snaží ovládat druhé. Mnozí kritici pak v tomto filmu a v dalších pozdějších německých filmech 20. let 20. století vidí jakousi předzvěst, anebo předpověď příchodu člověka, který skutečně ve svém šílenství masy dokáže ovládat – tím mužem byl samozřejmě Adolf Hitler.
Kabinet doktora Caligoriho se zapíše do podvědomí především svými obrazy, jednotlivými záběry a hrou světel a stínů, která dokáže i v dnešní době vyvolat dojem děsivého, neočekávaného, hrůzného a šíleného. Expresionismus, který čiší z prostředí na každém kroku, pak poukazuje na to, jak provázané bylo výtvarné umění s filmem té doby.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Jeho uměleckost a obrazy, které divákovi prezentuje, jsou jedinečné a nelze si je splést s jiným filmem. Některé záběry jsou nezapomenutelné (Alanova smrt, příchod Cesareho k Jane, Cesareho útěk a následná smrt, závěrečné šílení doktora Caligariho). Náznaky zde vytvářejí větší hrůzu než přímé zobrazení. I v dnešní době má tento film co říci, a to jak studnice historická, tak jako umělecké dílo.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Jedná se o němý film, který může být pro současného diváka těžko stravitelný. Prolog a epilog filmu v dnešní době srážejí jeho vyznění a alespoň z mého hlediska je to nejslabší část filmu, která naprosto mění jeho vyznění.
