ZMD: Zombies of Mass Destruction
USA, 2009, 89 minut
Režie: Kevin Hamedani
Scénář: Ramon Isao a Kevin Hamedani
Hrají:
Janette Armand (Frida Abbas)
Doug Fahl (Tom Hunt)
Cooper Hopkins (Lance Murphy)
Russell Hodgkinson (Joe Miller)
Zombie komedie bývají jedněmi z nejlepších. Stačí jmenovat „Braindead“ anebo Dellamorte Dellamore, aby si člověk vzpomněl na radostné chvíle, které zažíval při jejich prvním, ale i druhém, třetím a jakémkoli dalším sledování. „ZMD“ – budu používat jen tuhle zkratku, která, nevím, jestli náhodou, je obrácenou zkratkou pro demilitarizovanou zónu – má velmi dobrý náběh být právě takovým filmem. Zábavným, odporným a přesto – právě proto – jedinečným a zapamatovatelným.
Nezačíná to vůbec špatně. Seznámení se s postavami, poznávání malého městečka, kde se potuluje smrt a pomalu se chystá na místní. „Pomalu“ je zde rozhodující slovo, protože ten úvod je skutečně dlouhý a trvá více jak půl hodiny, což je přece jen moc. Nic velkého se tu nestane. Poznáváme dvojici homosexuálů, kteří se vydají povědět matce jednoho z nich, jak je to s jejím milovaným synem (rozuměj za jaké mužstvo kope). Setkáváme se s dívkou, která má arabského – přesněji íránského – otce a je tedy potenciální teroristkou. Máme tu i dva kandidáty na starostu – kandidáta a kandidátku, abych byl genderově korektní – a nakonec i trochu té církve. Materiál, z kterého by se dalo udělat hodně dobrého a vtipného. A sem tam se to dokonce i povedlo. Jenže někdy je hodina třicet prostě moc času.
První půlhodina je trochu ve stylu „Soumraku mrtvých“, kde hrdinové vykonávají své denní potřeby, pochůzky a rozhovory v prostředí, které se mění v zombieland a ani si tu změnu neuvědomují. Ale pro mě jsou Simon Pegg a Nick Frost herci, kteří zaujmou. Neříkám, že tady to nefungovalo, ale přece jen to bylo až moc zdlouhavé. Když už dojde na to, že konečně hrdinové – v tomhle případě homosexuální pár – zjistí, že s maminkou není něco v pořádku, jako kdybychom se ocitali ve zmiňovaném Braindead. Až příliš podobné – zvratky, krev, atd., tohle všechno už jsme prostě viděli. Je to škoda, protože tahle neoriginalita sráží film dolů. Už mi tam chyběl jen doktor, který by měl na ruce pásku s hákovým křížem. Připomínkou Braindead je i sekačka, kterou hrdinové sem tam někoho pokosí. Film se dá brát jako hold těmto a dalším filmům – na konci, když se děj posouvá dál, se na obrazovce objeví „29 Weeks Later“ – ale musel by být trochu zajímavější. A trochu jiný. Tohle je bohužel jen mišmaš, který se až moc snaží zaujmout, až moc se snaží podobat svým předobrazům.
Ale abych pořád jenom neprudil, jsou zde dobré momenty, kdy jsem se skutečně zasmál. Skvělá scéna je ta, kde se homosexuální pár dobývá do domu nějakého muže, který je nechce pustit dovnitř. Máchá brokovnicí a pak si ustřelí hlavu. Jeden z homosexuálů prohlásí: „Homofob.“ Další povedenou hláškou je ta, kde syn říká otci, že přece musí o zombie něco vědět. A otec s klidem odpoví: „Vždyť víš, že jsem vždycky byl na upíry.“ Testování „arabské“ dívky z amerikanismu je také vtipné, jen kdyby nebylo tak dlouhé.
„ZMD“ je rozhodně filmem, který má fanouškům subžánru co nabídnout. Nebudete se u celého filmu řezat jako pominutí, ale musím říct, že několikrát jsem se nahlas skutečně zasmál. A to je pro mě dobrá vizitka. Snímku bych dal i vyšší hodnocení, kdyby jen byla originalita trochu jinde a kdyby zde bylo také povedenější gore. V momentě, kdy je dívenka sražena autem a ženě, která jí vedla, zůstane dívčina ruka, která trčí do vzduchu, jako kdyby byla plastová – což také byla – je to dost rušící. A i když bych se v tu chvíli i zasmál, tohle mi zážitek zkazilo. Proto nedávám nadprůměrné hodnocení, ale pouze průměrné.
Hodnocení: 50%
