Voodoo: Umění ďábla
Khon len khong
Thajsko, 2004, 100 minut
Režie: Tanit Jitnukul
Scénář: Ghost Gypsy
Hrají:
Arisa Wills (Nan)
Supakson Chaimongkol (Boom)
Krongthong Rachatawan (Kamala)
Tin Settachoke (Prathan)
Už nějakou tu dobu jsem neviděl asijský horor v tom smyslu, v jakém nám ho představili Japonci před koncem minulého tisíciletí, a tak jsem byl docela zvědavý na to, jak se povedlo pánům a dámám z Thajska na ty japonské duchařské horory navázat. Musím říct, že jsem se docela těšil a úvod mě ze začátku i nalákal, i když velmi brzy se začaly objevovat chyby a nedostatky, kterými se snímek sám srážel do kolen.
Hned na začátku je scéna znásilnění. Líbilo se mi, že byla pojata decentně. Navíc, tím, jak se zde chovali násilníci a hlavně ten s kamerou, se vytvářel velmi dobrý efekt, který ani nepotřeboval názornost. Za tohle jednoznačně palec nahoru. Jsem spokojený s tím, jak nám bylo znásilnění prezentováno. Jenže pak se ve filmu objevují další erotické scény a divák si hodně rychle uvědomí, že je tohle až příliš sterilní podívaná, kdy tvůrci neměli odvahu, snad svázaní nějakými národními cenzorskými pravidly.
Příběh nám začíná oním znásilněním, kdy muž prostě využije toho, že má nějaké peníze, postavení a chce se bavit. Dívka si ho později najde a on ji pořádně profackuje. Zdálo by se, že je všechno vyřešeno, jenže pak najednou muž a jeho rodina začnou umírat. Samozřejmě, že je jeho bývalá milenka podezřelá, ale nějak není jasné, jak by mohla vraždit. A umírání rozhodně nekončí.
Thajci si pro diváka připravili několik hodně povedených scén, které se vyžívají hlavně v tom, že dokáží pořádně zhnusit. Scéna v nemocnici je opravdu odporná, hlavně pokud nemáte rádi nic slizkého a svíjejícího se. Já nemám. Podobně je to i se scénou s žiletkami. Nejsou zde opravdu hnusně naturalistické triky, ale ten správný dojem to udělá. Bohužel je to to jediné, co z filmu dělá něco zásadně zajímavého. Český název pak ještě ubírá na překvapení a v podstatě hned prozrazuje, jaká je pointa celého filmu. Distributoři by měli být soudnější a nechat jen to „Umění ďábla“.
„Voodoo: Umění ďábla“ je snímek, který má dějově hodně společného s původním „Kruhem“, a to i pokud se týká některých postav. Jsou zde dokonce i velmi podobné záběry, jen je to celé trochu násilnější a jede se zde na jinou pointu. Navíc chybí kazeta, to je jasné. Je však strašně moc poznat, jak Japonci ovlivnili i další kinematografie a jak se i Thajci snažili o to, aby natočili něco hororového, děsivého. Podařilo se to ještě méně než z poloviny. Film je nekonzistentní a nedokáže děsit celou dobu, vlastně se mu to daří poměrně krátkou část stopáže.
Hodnocení: 40 %
