Voodoo: Umění ďábla 2
Long khong
Thajsko, 2005, 100 minut
Režie: Pasith Buranajan, Kongkiat Khomsiri, Isara Nadee, Seree Phongnithi, Yosapong Polsap, Putipong Saisikaew a Art Thamthrakul
Scénář: Kongkiat Khomsiri, Yosapong Polsap a Art Thamtrakul
Hrají:
Napakpapha Nakprasitte (Aajaan Panor)
Hataiwan Ngamsukonpusit (Kim)
Akarin Siwapornpitak (Paw)
Chanida Suriyakompon (Nut)
Tolik režisérských jmen u jednoho filmu opravdu většinou nevidíte, tedy pokud to není film povídkový, kde má každý režisér jedno své kratší dílko. Jenže „Voodoo: Umění ďábla 2“ rozhodně povídkový snímek není, ale jedná se o horor celkem standardní. Jak asi název celkem jasně napovídá, je to další film ze série „Voodoo: Umění ďábla 2“, které jsou anglicky uváděny jako „Art of the Devil“. Nečekejte ale pokračování přímé, je to pokračování spíše v oblasti tematické.
Japonci na několik let ovládli hororový svět svými duchy, Thajci se rozhodli – alespoň v tomto případě –, že raději půjdou cestou černé magie satanských rituálů a podobně. Samozřejmě se pak nevylučuje, že nějakého toho ducha ve filmu uvidíte, ale „Voodoo: Umění ďábla 2“ se více zaměřuje právě na černou magii a také na pomstu, která je s těmito snímky nesmazatelně spjata.
Sledujeme skupinku studentů – ano, podobné žánrové prvky fungují napříč světem –, která chce prožít jednu pěknou noc. Jenže tomu ještě předcházejí události, které rozhodně tak pěkné nejsou. A co si budeme povídat, ona se ani ta jejich noc nebude vyvíjet tak, jak si přáli a představovali. Začínají se dít divné věci a mladí nevědí, co je sen, co je skutečnost, netuší, co se skrývá za dalším rohem, jestli tam nebude další stařenka, která bude požírat něco, co není úplně obecně přijatou konvencí.
No abych pravdu řekl, trochu jsem ve snímku tápal. Místy je to docela dobré, má to spád, má to atmosféru a navíc je to hodně hnusné, hodně krvavé a místy skutečně nechutné a bizarní. Ne, to samozřejmě nejsou prvky, které dělají dobrý film, ale v hororu to jsou prvky, které rozhodně neuškodí, naopak. Myslím si ale, že příběh je trochu moc přeplácaný, a že by vůbec nevadilo nějaké zjednodušení. Prolíná se zde moc linií, ale ono to nakonec stejně vede k celkem jednoduchému vyústění. Tvůrcům se ale daří držet přehlednost filmu, což je u tolika režisérů skoro zázrak.
Co mi celkem vadí, to je skutečnost, že i tohle je místy hodně americký horor, že jde zde strašně patrná inspirace západním stylem točení filmů. Skoro bych řekl, že to má blíže k americkému hororu než k japonskému, z kterého minimálně první díl hodně vycházel. Těch thajských prvků zde zase není tolik, snad jen ty opravdu násilné scény, které v amerických filmech také vidíte, jen ne vždy s takovou syrovostí a tak často. Více asijského by určitě neuškodilo.
Hodnocení: 50 %
