Vem si mou duši
My Soul to Take
USA, 2010, 107 minut
Režie: Wes Craven
Scénář: Wes Craven
Hrají:
Max Thieriot (Bug)
John Magaro (Alex)
Denzel Whitaker (Jerome)
Zena Grey (Penelope)
Nick Lashaway (Brandon)
Na jeho návrat se čekalo dlouho. Pět let uplynulo od natočení posledního Cravenova filmu. Noční let nebyl nijak geniálním dílem, ale díky zvládnuté režii a hlavně díky výkonu Cilliana Murphyho film nepropadl, i když nakonec zapadl. Přesto asi nikdo nečekal, že hororový guru přijde s něčím, co bude tak ploché a tak ubohé jako „Vem si mou duši“. Český název v tomto případě celkové vyznění filmu ani tak moc nesnižuje, i když se opět jedná o majstrštych českých distributorů.
Craven dal žánru slasherů hodně, i když ani jedno z jeho největších děl – „Noční můra v Elm Street“ a „Vřískot“ – nejsou slashery klasickými, ale mají nápad, ať už se jedná o vraždění snové anebo vraždění na pozadí velmi dobře zvládnuté parodie žánru, parodie děsivé a natočené s láskou. Ale v případě „Vem si mou duši“ neplatí ani jedno. Jako kdyby si chtěl Craven splnit svůj sen a natočit klasický horor à la „Pátek třináctého“ nebo „Halloween“. Jenže zjistil, anebo alespoň diváci pochopili, že už na tohle nemá. Tam, kde kdysi dokázal být vtipný a úderný, nyní příběh vyplňuje nuda a šeď.
Samotný příběh je jedno klišé na druhé. Ano, kdyby to bylo pojato jako „Vřískot“, možná by to bylo zajímavější, i z klišé se dá udělat dobrý film. Na druhou stranu by to byl jen druhý „Vřískot“ a nic jiného. A tak místo toho natočil Craven obyčejnou vyvražďovačkou, kde nám hned v úvodu je řečeno, kdo je vrah – označovaný jako Rivertonský rozparovač – a že možná unikl. Schizofrenie je svině a je pravda, že hlavně díky hercům se jí podařilo ve vybraných scénách znázornit docela dobře. Koneckonců úvod není totální odpad, ale pak se nám děj přesune o 16 let dál.
A máme tu rovnou sedm dětí, které se narodily ve stejný den, kdy byl Rivertonský rozparovač objeven a pravděpodobně také zemřel. Ale zemřel skutečně? Film se nám snaží podávat různé pohledy na věc, ale Craven sám se utopil v tom, co jeho „Vřískot“ odsuzoval, ale i oslavoval zároveň – předvídatelnost. „Vem si mou duši“ je předvídatelné, až je to protivné. Vraždy se dějí, protože se dít musí. Nejsou nijak názorné, gore rozhodně neoslní, protože zde ani není. Ale na tom by vlastně nebylo nic tak špatného, kdyby alespoň byly scény, které vraždě předchází, jakkoli zajímavé. Nejsou. Už jsme je někde viděli. Kde? Na tom vlastně nesejde. Film je jen jedním velkým slepencem scén, které jsme viděli už jinde. Originálního tu není nic moc.Vztah Buga a Alexe připomíná něco, o čem již psal Stephen King, skoro jsem měl pocit, že je to z Nadaného žáka nebo z To. Polda, který vraždění přežil, aby mohl být zabit po 16 letech. Zdravotnice, která je původem z Haiti, je tu jen proto, aby zahlásila něco o duších a jejich přesouvání. Klišé a neoriginalita se vrší na sebe jako kupa hnoje.
Film dvakrát nefunguje ani ve své logice. Bug je schizofrenní, je na něj celou dobu jasně zaměřeno, a tak je jasné, že on s vražděním nic společného nemá. Velké odhalení toho, že Fang je Bugova sestra, je šokující jako elektrické křeslo bez proudu. Podobně je na tom i skutečnost, že Bug je synem rozparovače. Všechno víme během prvních deseti minut. A co vlastně znamená ta kudla s nápisem „Vengeance“? A co ten slepý kluk? To má být snad pocta Daredevilovi? Pokud se týká hereckých výkonů a vůbec obsazení, pravděpodobně ano.
Craven zklamal. Očekávalo se od něj trochu víc. „Vem si mou duši“ budí rozpaky a navozuje jednoznačně otázku: Jak bude asi vypadat Vřískot 4? Trochu se bojím, že Craven pohřbí sérii, ale na druhou stranu si říkám, že „Vem si mou duši“ natočil jako rozcvičku pro film následující, kterým si zase zvedne sebevědomí.
Hodnocení: 30 %
