Ústav hrůzy
The Forgotten
USA, 1973, 89 minut
Režie: S. F. Brownrigg
Scénář: Tim Pope
Hrají:
Bill McGhee (Sam)
Jessie Lee Fulton (Jane St. Claire)
Robert Dracup (Ray Daniels)
Harryette Warren (Jennifer D.)
Starší filmy v sobě mají něco, co i přes jejich nepopiratelnou nižší kvalitu, nabádá k tomu, abyste se na ně podívali. Jsem do jisté míry staromilec, vím to o sobě. Raději než nové písničky v rádiu si poslechnu něco z 60. let, v hororovém žánru nesleduji pouze novinky, ale uznávám i starší horory a nechápu názory, které jsem na diskusích často slyšel: „To, co bylo natočeno před rokem 2000, mě nezajímá.“
Mám rád staré filmy a mám rád stará béčka. I když je kritizuji, i když vidím, co je na nich špatně, stejně mě pokaždé baví svou naivitou, svou jednoduchostí, svým kouzlem, které ze sebe vyzařují. Takový je i snímek „Ústav hrůzy“, který je známý pod dvěma různými anglickými názvy: „Don't Look in the Basement!“ a „The Forgotten“. V obou případech je to tento snímek z jednoho specifického blázince.
Ten blázinec je specifický v tom, že se mohou blázni v klidu promenádovat po celém ústavu, jejich pokoje jsou odemčené a nezamykají se. Doktor Stevenson tím prezentuje svou novou terapii, která by měla vést k lepším výsledkům. Že je to vzhledem k povaze bláznů celkem nebezpečné, to je asi docela logické, ale dá se s tím žít a je možné přijmout, že tato forma terapie je přelomovou metodou. Natolik přelomovou, že doktor hned na začátku rukou pacienta umírá.
Ale jede se dál. Do ústavu nastupuje nová sestřička a zdá se, že všechno zase bude v pořádku. Jenže není. Není možné, aby tenhle projekt vyšel. Hned od začátku se dějí divné věci. Chovanci ústavu jsou natolik specifičtí a jejich problémy celkem dobře podané, že herecké výkony vyznívají docela dobře. Je to přehrávání, ale bláznům se to dá věřit. Proto očekáváte, jaká vlastně bude zápletka. Ta, v pravdě, zas tak převratná není. Ale na závěr nás čeká celkem pořádný zvrat.
Problém s filmem je v tom, že nedokáže využít svůj potenciál. Zmiňovaný zvrat je vrcholem, který doslova vzbuzuje schizofrenní a paranoidní náladu, prostředí se stává děsivým, ač zde nejsou monstra. A to je skvělé. Jenže se to tak nějak rozplizne a vlastně z toho nic není. Je to škoda, protože ten prostor pro šílenství zde byl náramně široký. Nedá se nic dělat. Jako průměr ano, jako něco víc, to bohužel ne.
Hodnocení: 50 %
