Ursuka Poznanski: EREBOS – Počítačová hra, která tě sleduje...
Erebos
Vydalo nakladatelství Fragment, 2011 (2. vydání 2013), 299 Kč
Když jsem knihu otevřel a začetl jsem se do ní, chvíli mi to trvalo. Nějakou dobu jsem si říkal, co je špatně? Nesedělo mi tam něco a po chvíli jsem to zjistil. Autorka, Ursula Poznanski, jako kdyby v životě nehrála žádnou počítačovou hru. Přišlo mi to trochu divné, když středobodem její knihy je počítačová hra, ale tenhle dojem mě neopustil po celou dobu čtení.
Příběh knihy „Erebos“ se soustředí na Nicka, mladého studenta, který ještě nemá tolik životních zkušeností, a tak se poměrně snadno může stát obětí nějakého toho správně mířeného oblbování. A má pocit, že tohle oblbování se šíří školou. Jeho kamarád se poslední dobu chová divně a mezi ostatními žáky se začíná předávat něco, o čem Nick neví, co to je, ač DVD disk by měl člověk v dnešní době poznat bez problémů. Tohle DVD se nakonec dostává i k Nickovi a my sledujeme, jak on sám propadá hře „Erebos“, kterou DVD obsahuje. Doslova je jí ovládán a hra jako kdyby přesně věděla, co on potřebuje.
Co mi trochu vadí? To je hra sama, což bylo celkem patrné z prvního odstavce. Taková hra by měla nadchnout, ale ve skutečnosti je celkem obyčejná, zpočátku, kdy by měla navnadit, je i nudná. Ve světě, kde jsou hry jako „World of Warcraft“, ale i free MMORPG, těžko může zaujmout hra, která je vlastně celkem o ničem. Dlouho se zde chodí, aniž by se něco stalo. Nevím, ale řekl bych, že polovinu hráčů by to odradilo hned na začátku. Hra musí nadchnout, musí upoutat, ale tahle neměla moc čím. Snad jen tím, že začala odpovídat na napsané dotazy, což hra normálně nedělá. „Erebos“ je hodně přizpůsoben potřebám příběhu, což nakonec vede i k tomu, že je pořádně zastaralý. Hra má trochu divné ovládání, které opravdu vyvolává pocit, že autorka nikdy pořádně nic nehrála, myš a klávesnice jsou zde kombinovány celkem prazvláštně. Pořád jsem si pak kladl tuto otázku: Proč by měli hráči v dnešním světě tak strašnou potřebu zrovna tuhle hru hrát?
Tak, to jsou moje dojmy, které mi od začátku až téměř do konce trochu kazily čtení. Teď k tomu pozitivnímu. Kniha se neskutečně dobře čte. Je prostě dobře napsána, takovým stylem trochu jako „Harry Potter“, s nímž má společnou i hlavní postavu. Nemyslím to v tom, že je zde Harry Potter, ale v tom, že hlavní postava není svatoušek. Má agresivní myšlenky, není to jen slušňák, ale přemýšlí o tom, jak by někomu ublížil, aby dosáhl svého. Realističnost postav se mi velmi líbí.
Finále knihy je pak skutečně ozdobou a jen skvěle podtrhuje myšlenku toho, co se kniha celkem poutavým příběhem snažila říct. Moderní technologie dokážou věci, které se mnohdy vymykají chápání. Děti jsou na takové technologie náchylnější a je možné je pak snáze ovládat. Nakukejte jim, že budou mít různé výhody, že dostanou, co chtějí, a ony tomu uvěří. Smutné je, že toho někteří lidé skutečně zneužívají.
A na závěr ještě něco málo k českému vydání. Nevím, jak vydání první, ale druhé obsahuje poměrně velké množství chyb a nedostatků, pokud se překladu týká. Jsou ignorovány čárky, jednou jsem si dokonce všiml oslovení, které nebylo čárkami odděleno vůbec. Jedna chyba je dokonce na zadních deskách. Špatné skloňování cizích jmen je také nešvarem. Sarius nebo Erebos. V příběhu je jméno Sarius vydáváno za latinské, mělo by se skloňovat bez koncovky -us. Erebos je přímo řecké, a proto by také mělo být skloňováno bez koncovky. Trochu mi to kazilo dojem, ale dobrý příběh se pod tím stejně pozná. Druhé vydání by však přece jen mělo být trochu dokonalejší.
Hodnocení: 75 %
