Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky
Vydalo nakladatelství Comics Centrum, 2008, 299 Kč (brožovaná), 599 Kč (vázaná)
Námět: Mike Mignola
Úřad paranormálního výzkumu a obrany je organizací, která je velmi dobře známá z komiksů o Hellboyovi. Již v prvním komiksu, který byl na Necronomiconu prezentován (a který je zároveň prvním delším příběhem o pekelníkovi), v komiksu Hellboy: Sémě zkázy, se Ú.P.V.O. objevilo. Taky aby ne, když je Hellboy jedním z nejdůležitějších vyšetřovatelů. Vlastně byl, protože v knize „Hellboy: Červ dobyvatel“ (pátá, která u nás vyšla) se Hellboy s Ú.P.V.O. rozloučil a své kolegy opustil. Jsou zde však jiní, kteří jej zastoupí a zastoupili. Hellboyovský svět je rozsáhlý, a tak dostalo i Ú.P.V.O. své místo, a začaly vznikat komiksy, které se přímo věnují úřadu.
„Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky“ je sbírkou, která je rozložena na celkem čtyři povídky a jednu čtyřstránkovou upoutávku k povídce nejdelší, k „Dutozemi“. Povídky nejsou dějově nijak provázané, jedná se o různé příběhy, které spojuje jediná zásadní věc – všechny se týkají současných nebo bývalých členů Ú.P.V.O.
První povídkou, která otevírá celou sbírku je „Dutozem“, jež je zároveň rozsahově víc jak polovinou knihy. „Dutozem“ přímo odkazuje na Hellboyův odchod a na to, co se s organizací stalo. Liz Sherman odešla hledat místo, kde by se o sobě konečně něco dověděla, kde by dokázala svou sílu pochopit. A právě ona je středobodem příběhu. Respektive její zmizení. Po jejích stopách se vydává Abe Sapien, jedna vůbec z nejlepších postav universa, ale také homunkulus Roger a nový člen týmu, Johann Kraus, který nemá fyzickou podobu, ale pouze podobu astrální, k čemuž došlo v rámci incidentu, jenž je v povídce zmiňován, ale přímo je popsán ve zmiňované čtyřstránkové upoutávce, která má být vlastně uvedením Johanna na scénu. Upoutávka následuje přímo za povídkou.
„Dutozem“ je příběhem charakteristickým, doslova se chce říct mignolovským, i když se na něm Mike podílel jen námětem – a předpokládám, že dozorem. Dostáváme se do podzemí, kde existují neskutečné divy, temné jeskyně a tvorové, kteří pocházejí z nejtemnější mytologie. Odkaz na Lovecrafta je zřejmý, stejně jako odkaz na nacistické snahy, jež se prolínají celým hellboyovským světem. „Dutozem“ je jednoznačně nejlepší a nejpropracovanější povídkou, u které je ovšem nutná znalost příběhů předchozích.
„Zabiják v mé lebce“ je další, nepoměrně kratší povídkou, v níž se navíc setkáváme s postavou málo známou – Humrem Johnsonem. Jedná se o vyšetřovatele staršího, který úřadoval ve 30. letech a nemohl tak být přímou součástí Ú.P.V.O. Přesto jeho příběhy do hellboyovského universa patří. Jsou jiné, jsou, skoro se chce říct, klasické, temné a plné šílených vědců, jako je tomu právě v této povídce, kde se setkáme dokonce s mozkem, který má své vlastní záměry. „Zabiják v mé lebce“ je příjemně oldschoolový a odkazuje na staré americké horory a filmy noir. Snad se Humr objeví i u nás častěji.
„Abe Sapien versus věda“ je příběhem, který nám má především odkrývat praktiky Ú.P.V.O., které nejsou vždy správné a lidské. Povídka navazuje na skutečnost, že úřad chtěl Rogera vyhodit do vzduchu. Úřad jej chtěl i pitvat. A nebylo to poprvé, že by se úřad pokoušel zajít za hranice lidskosti. I Abe byl kdysi sám vystaven tomu, že mohl skončit na pitevním stole, a tak nechtěl připustit, že by se to stalo i Rogerovi. Je zde propastný rozdíl mezi paranormálními agenty a lidmi, kteří Ú.P.V.O. řídí. Ano, ti, co jako lidé tolik nevypadají, jsou mnohem lidští.
„Bubny mrtvých“ jsou poslední, zase trochu delší povídkou, která nás staví přímo do akce, do níž vstupují Abe Sapien, nejfrekventovanější postava sbírky, a také nováček Garrett Omatta, který má parapsychické schopnosti a slyší mrtvé. Oba se musí vypořádat s tím, že námořníky na jedné mořské cestě postihuje šílenství a zabíjejí. Ale jak to tak někdy bývá, duchové neútočí proto, že chtějí ničit, ale proto, že se brání anebo jen chtějí vykoupení. A opět se dovídáme, že to není nikdo jiný než člověk, jeho chamtivost a nenávist, které způsobují to největší zlo. I přesto ale „Bubny mrtvých“ vynikají skvělou akční sekvencí a závěrem, jenž chytne za srdce.
Sbírka je opět profesionálně provedená. Já jsem se dostal k brožované verzi, která zatím po několikerém čtení drží, ale je pravda, že s ní zacházím opatrně. O překladu ani na chvíli nezapochybujete, i když já třeba neuznávám překládání jmen postav, proto bych se klidně spokojil s Lobsterem Johnsonem. Kniha je ještě doplněna skicářem, který nás vtáhne hlouběji do tvorby. Jediný problém ve sbírce vidím v tom, že je to prostě jenom spojení několika příběhů, které na sobě nejsou nijak závislé, a tak je sbírka tak nějak rozháraná. Jako seznámení se s hrdiny však stačí, i když je nutná znalost hellboyovského světa, alespoň ta základní ano.
Hodnocení: 70%
