Třináctá hodina
Vydal Howard, 2013, zdarma
Do ruky se mi dostala zajímavá povídková sbírka „Třináctá hodina“. A proč by se mi neměla dostat do rukou. Alespoň virtuálně tedy. Tuhle povídkovou sbírku si všichni můžete stáhnout na adrese http://www.howardhorror.cz/. Ano, jedná se o projekt lidí, kteří jsou podepsáni i pod magazínem „Howard“, na který se také snažíme upozorňovat. Tihle hororoví fandové se pustili do velkého projektu, kterým je právě povídková antologie. Ono v jejich podání to vypadá jednoduše, prostě oslovili autory a oni něco poslali, ale už jen ten nápad...
Co je na tom nápadu tak skvělého? Spojují se zde dvě různé autorské skupiny. Češi a Poláci. Mimochodem, je docela zajímavé, že mezi Čechy jsou tři ženy, zato v Polsku píší horor nejspíš jenom muži. Tahle národnostní konfrontace je zajímavá, především pak z toho hlediska, že rozhodně nejde o porovnání nesrovnatelného. I když se říká, že český horor neexistuje, tady máte nádhernou ukázku toho, že existuje a že je srovnatelný s polským, který je mnohem rozšířenější, spisovatelé zde mají větší jméno a obecně v něm více jedou. A teď pěkně k jednotlivým povídkám. Jsou pěkně na střídačku polská – česká, celkem sedm polských a šest českých.
Damian Węgielek: Příhoda Alfreda Świąchy (Przypadek Alfreda Świąchy)
Vždycky jsem rád, když sbírku otevírá nějaká povídka, která mě zaujme. V takovém případě se pak člověk rád pustí do těch dalších. Damianova povídka je jednou z takových. Je to moderní horor, který má v hlavní roli postavu, o kterou byste si neopřeli kolo. Přesto je ta postava do jisté míry fascinující. Finální zápletka je docela béčková, ale proč vlastně ne, když se to dobře čte? Možná bych se v případě autora nebál zajít ještě trochu dál, ale i takhle velmi příjemný úvod.
Otomar Dvořák: Prokletý lovec
Povídka s výbornou atmosférou, která má ale zvláštní jazyk. Trochu zastaralý, což mi do dnešní doby prostě nesedí, hlavně proto, že se jedná o moderní povídku, která se nesnaží nějak dobově zakořenit. Nechci říkat, že jsou používány archaismy, ale starší obraty, což mně osobně moc nesedí. Hned se však ukazuje, že mix českých a polských autorů byl zajímavou a dobrou volbou, neztratí se zde ani jedna strana.
Kazimierz Kyrcz Jr: Rande natemno (Randka w ciemni)
Tahle povídka je dle mého názoru jednou z těch nejlepších, které se v celé antologii objevily. Není to snad proto, že by její nápad byl tak geniální, vlastně není, ale tady jde o zpracování, a to je naprosto úžasné. Kazamierz je cynik, anebo tak alespoň píše, což povídce hodně pomáhá. Hlavně ve chvíli, kdy je hrdinkou žena. Sedí to k postavě dokonale, je jiná, je zajímavá a její životní okamžiky jsou prostě skvěle zachycené. To je podtrženo ještě retrospektivním stylem vyprávění, který není často používaný, o to je velmi osvěžující, když se objeví.
Honza Vojtíšek: Sama. V noci. Sebe.
Když Honza tuhle povídku popisoval, mluvil o ní jako o pornografii. Nesouhlasím, tohle je psychologický horor jako poleno. Naprosto dokonale prezentuje to, co se hrdince děje, stejně jako to, jak se na to ona tváří. Ta úchylnost postavy je naprosto odzbrojující a vy si uvědomíte, že ji vlastně chápete. Skvěle napsané a skvěle gradované. To, že je Honza grafoman, v tomhle případě nevadí, protože jsem si čtení užíval od začátku do konce.
Robert Cichowlas: Představení (Przedstawienie)
Dlouhé, bohužel. Tady jsem si naopak říkal, proč to musí být tak dlouhé, když tahle povídka by mohla být zkrácena tak na polovinu a nejspíš by měla ještě lepší efekt. Ze začátku jsem byl lapen, poté jsem však ani nějak zásadně do konce nespěchal. Trochu jsem se u té povídky trápil, což bylo i tím, že mi sem tam neseděl autorův styl, kdy mi přišlo, že zbytečně používá sprostá slova i v momentech, kde nemají nějak zásadní místo. Asi to bylo i tím, že hlavní postava se mi hnusila. Chápu to jako záměr, a v tom případě Robert uspěl.
Anna Šochová: Tý jo. Maminka měla pravdu
Velmi příjemný béčkový námět se zvířátky, vlastně brouky, který je navíc doplněn skvělou hlavní hrdinkou, respektive tím, jak skvěle je napsaná. Máte pocit, že k vám mluví skutečná postava, která má jasný náhled na svět, ví, co od něj chce, ví, jak se na něj dívá. Rozhodně nešustí papírem, což je naprosto parádní. To, že je povídka hlavně upovídaná a na nějaké to hororové hraní je zde méně místa sice snižuje atmosféru a napětí, ale příběh sám o sobě přesto dokáže vyniknout.
Łukasz Radecki: Chuť lásky (Smak miłości)
A pak že horor na téma „chata v lesích“ nemůže vypadat trochu jinak. Jako kdyby se autor inspiroval filmem „Chata v horách“, i když tady si nejsem úplně jistý datováním, co bylo dříve, zda film nebo povídka. Na tom zase tak nesejde, protože přístup k tématu je jiný, je hodně krvavý a zároveň i psychologický, respektive filosofický. Łukasz ukazuje, jak může mít gore smysl, a to docela zásadní, alespoň pro pochopení toho, jak to v té naší palici funguje.
Klára Mayerová: Stíny
Opět se ukazuje, že autorka umí skvěle popsat ženskou hrdinku. Výborný příběh, který by se mohl vyprávět někde v temném pokoji mezi přáteli. Autorka se nesnaží o zbytečný naturalismus, v tomhle smyslu se drží zkrátka. Stylu a způsobu vyprávění to nahrává. Opět se ukazuje, že téma „chata (nebo jakékoli jiné stavení) v lesích“ se dá pojmout velmi originálně. Jen to chce ten správný nápad. Jako atmosférická povídka dobré, jako dějová povídka však přece jen nenabízí až tak zásadní pojetí. Jen ten pohled na chatu v lesích je trochu jiný.
Dawid Kain: Epilepsie je tancem (Epilepsja jest tańcem)
Zajímavé, zvláštní a bohužel s trochu slabým koncem. Vlastně trochu více slabým. Do té chvíle, dokud je hlavní postava na představení, je to skvělé, je to zvláštní, je to zajímavé. Pak už je to ale jen taková klasická městská legenda, která mi přišla jako zbytečný dovětek. Je to škoda, protože autor má očividně zajímavé nápady a je schopný čtenáři nabídnout něco nového.
Roman Vojkůvka: Hlídači
Roman Vojkůvka ukazuje, že je nejen dobrým filmařem, ale také spisovatelem. Jeho povídka je silná v tom smyslu, že přináší neskutečně originální nápad, který zajímavě zpracovává. Roman se nevyžívá v popisném gore. Je v tomto ohledu celkem strohý, ale funkční. Vaše představivost bude běžet na plné obrátky a to je dobře. Tady se pozná, že autor ví, co chce servírovat, a jak to servírovat.
Bartosz Czartoryski: Autostopem peklem (Autostopem przez piekło)
Tribut knize Christine. To je asi to hlavní, co se dá o povídce říct. Vyprávění z pohledu automobilu samotného je jednoznačně to nejlepší, co povídka přinese. Bohužel. Je to sice pohled zajímavý, ale jinak je povídka tak trochu o ničem. Příběh je celkem klišovitý a nic překvapivého nepřinese.
Ivana Prajerová: Chcípni, ať můžu žít!
Nechci říkat, že na závěr to nejhorší, ale ty poslední povídky mě nezaujaly. Na Ivaně je poznat, že opravdu ještě potřebuje vypsat, ale nic to nemění na tom, že jí nedělá problém zacházet celkem daleko, vytvářet scény, které jsou minimálně znepokojující. Na dívku má jednoznačně hodně naturalistickou povahu, což je celkem příjemné zjištění. Docela se těším na něco dalšího, co si od autorky přečtu.
Łukasz Orbitowski: Vše o mých matkách (Wszystko o moich matkach)
Tahle povídka je... Tak zaprvé je hodně dlouhá. Má padesát stran, takže mezi ostatními rozhodně vyniká. Jenže vyniká i tím, jak je psaná. Tohle rozhodně není jednoduché čtení a nebudu se bát říct, že se to čte hodně špatně. A ne, není to určitě vinou překladatele. Autor má specifický styl, kterým si vede svou, jako kdyby se neohlížel na čtenáře. A proč ne? Je to jeho volba. Jak uvedl Honza Vojtíšek v medailonku autora, je to lynchovské dílo a ten popis dokonale sedí. Myslím, že hodně čtenářů tím odradí, ale je to jeho věc. Kupodivu se mu ale daří vytvořit smysluplný příběh, který ne vždy vysvětluje, ale k celkovému pojetí se to prostě hodí.
Sbírka „Třináctá hodina“ mě velmi překvapila a já jsem zjistil, že opravdu máme dobré hororové autory. Je neskutečná škoda, že na ně nakladatelství doslova kašlou. Tak nějak to vím i ze svého příkladu. „Třináctá hodina“ nabízí slabší kousky, ale zase jednou se mi potvrzuje, že horor je skvělý žánr, který má neskutečnou šíři a tvůrci to zde potvrzují. Pravda, hodně je laděno do psychologické roviny, ale skvěle se to kombinuje i s dalšími přístupy – krvavé gore, střídmost, psychedelie. Tohle jsou povídky, které vás přinutí k nějaké citové aktivitě, i kdyby to mělo být třeba zhnusení. A tak připomínám adresu http://www.howardhorror.cz/, kde najdete knihu zdarma!
Hodnocení: 75 %
