The Witches
Velká Británie, 1966, 90 minut
Režie: Cyril Frankel
Scénář: Nigel Kneale podle románu Norah Lofts
Hrají:
Joan Fontaine (Gwen Mayfield)
Kay Walsh (Stephanie Bax)
Alec McCowen (Alan Bax)
Ann Bell (Sally Benson)
Je to trochu náhoda, že jen pár dní po tom, co v roce 2013 Joan Fontaine zemřela, jsem si ji připomněl snímkem „The Witches“. Měl jsem to v plánu a přiznám se, že jsem její herecké obsazení zjistil až s úvodními titulky. Docela mě to potěšilo a byl jsem zvědavý, že ji poznám i jinak než jako pouze tu hitchcockovskou herečku, pro niž byla spolupráce s Mistrem napětí vrcholem kariéry. Studio Hammer však dávalo možnost všem hercům. Nutno říct, že kvalita snímků nebyla vždy nejvyšší.
„The Witches“ však není úplně propadák, jen z pohledu dnešního diváka bude prostě vypadat naivně, hloupě, možná i nesmyslně. Nemyslím si však, že by se jednalo o až tak hrůznou podívanou z hlediska kvality, jen si prostě myslím, že představa o hororu může být velmi různorodá. To se potvrzuje, protože těch hororových momentů skutečně není ve filmu tolik, jak by asi bylo záhodno.
Do menšího městečka se stěhuje nová učitelka právě v podání Joan Fontaine. Těší se na práci s dětmi, je to usměvavá žena, dělá si přátele, kudy jen chodí. Nebo se o to minimálně snaží. Jenže velmi brzy zjistíte, stejně jako ona, že je cosi prohnilého v království dánském. A tak snímek začíná připomínat „Rituál“, který je, pravda, o 7 let mladší, ale výrazně kvalitnější. Postavy v „The Witches“ nejsou tak propracované, nejsou tak dobře zahrané, protože jediná, kdo vyniká, je titulní Joan Fontaine.
Abych nezůstal z příběhu nic dlužen a napomohl tak zařazení snímku, které je však celkem patrné i z anglického názvu, jedná se o horor čarodějnický, kde se propojují nějaké ty černošské magické praktiky se satanskými rituály a tanečními představeními, které nevedou k tomu, aby povstalo velké zlo, ale jednoduše k tomu, aby mohla hlavní hrdinka všechno zachránit. Závěr je hodně slabý, nedá se nic dělat, ale obecně je celý film takový spíše umírněný, než aby zbytečně tlačil na pilu.
Konec filmu a vy najednou zjistíte, že se nic pořádného nestalo. Znovu zvoní na hodinu, žije se ve starém duchu a všechno je v pořádku. Ani na vás asi snímek nic moc nezanechá, ale na druhou stranu si minimálně připomenete trochu jinou poetiku, která zrovna mně docela sedí. Nečekejte děsivé scény, ale aspoň trochu tajuplnou atmosféru, která je bohužel tvůrci narušena a postavena až do příliš přímého světla, kde prostě nemohou žádné temné děsy existovat.
Hodnocení: 45 %
