The Brain That Wouldn’t Die
USA, 1962, 82 minut
Režie: Joseph Green
Scénář: Joseph green a Rex Carlton
Hrají:
Jason Evers (Dr. Bill Cortner)
Virginia Leith (Jan Compton)
Leslie Daniels (Kurt)
Adele Lamont (Doris Powell)
Když jsem se podíval na název filmu, říkal jsem si, že tohle musí být z 50. let. Rok mě trochu zklamal, když jsem zjistil, že je to snímek počátku 60. let. Ale pak jsem se na „The Brain That Wouldn’t Die“ podíval a zjistil jsem, že tohle je skutečně padesátkový horor se vším všudy. Vůbec nezáleží na tom, v jakém roce byl natočený, protože tohle je klasický béčkový film, který nemá daleko k umění Eda Wooda.
Příběh je neskutečný. A to myslím doslova. Nebudete vědět, o co vlastně jde. Stala se zde nehoda, která má následky pro celý film, pak je tu doktor, který dělá skvělé transplantace, jeho kolega, který je někdo jako Igor doktora Frankensteina, nechybí nějaké to monstrum, které je po celou dobu zavřené a schované našim zrakům, a to ani nemluvím o tom, že tu je nějaká snaha najít si těla, nebo milenku... No, já vlastně nevím co. Děj filmu je tak rozházený na jednotlivé scény, které spolu úplně nesouvisí, což je jeho největší problém. Neříkám, že jediný.
„The Brain That Wouldn’t Die“ krásně zjednodušuje v efektech, jak bylo zvykem. Jelikož je celý film o tom, že dopravní nehodu přežila jen ženská hlava, vidíme ji tak, že je nám okamžitě jasné, že je pod ní schované i tělo. Tohle takový „Re-Animátor“ zvládl naprosto dokonale a člověk by si opravdu myslel, že ta hlava nemá tělo. Je pravda, že „The Brain That Wouldn’t Die“ je rok 1962, ale stejně, mohlo to být malinko lepší. Těch zjednodušení je tu mnoho, stejně jako hloupých efektů a papundeklových stěn.
Snímek má další problém. A to ten, že se vlastně jedná o slátaninu, která byla vytvořena kombinací dvou dějových linií, které byly ve dvou různých filmech. Šílený vědec a jeho monstrum, to je samozřejmě „Frankenstein“, hledání těla pro svou milovanou, to je pak francouzská klasika Les Yeux Sans Visage. Co filmu dodává na puncu originality, jsou docela drsné scény, kde se utrhává ruka nebo odkousává kus masa. Neříkám, že je to nějaké naturalisticky názorné, je to trikově průhledné, ale nechybí hromada krve, která se přece jen v 50. letech u podobných béčkových paskvilů – ale krásných paskvilů – zase tolik nevyskytovala.
„The Brain That Wouldn’t Die“ nelze hodnotit vysoko, na to jsou efekty příliš špatné, příběh příliš neoriginální a navíc zbytečně nedodělaný. Střihy místy nedávají smysl a některé scény jako kdyby ani kvalitou obrazu nenavazovaly. Asi to bude tím, že něco se natáčelo v exteriéru, což je sakramentsky poznat. Přílišná jednoduchost tomuhle snímku škodí, protože z něj dělá skutečně jen hloupý film a ne příjemnou naivní podívanou.
Hodnocení: 30%
