Solo
Kanada, 2013, 83 minut
Režie: Isaac Cravit
Scénář: Isaac Cravit
Hrají:
Annie Clark (Gillian)
Daniel Kash (Ray)
Richard Clarkin (Fred)
Steven Love (Marty)
„Solo“ je jedním z takových těch názvů, kde přesně nevíte, co máte od filmu čekat. Svádí to k tomu, že postava zde bude sama. To je základní vodítko, které je pro takový film potřeba. Mnoho dalších nepotřebujete, protože skutečně sledujeme hlavní hrdinku, pro jejíž příběh je samota naprosto rozhodující. Kanaďané se mi opět celkem trefili do vkusu, protože mám rád minimum postav, ale ukočírovat celý film se jim nepodařilo.
Co bych v první řadě chtěl vyzdvihnout, to je atmosféra, která je hlavně první polovinu filmu docela dobrá, a dokáže udržet diváka napjatého jako strunu. Jenže pak se film dostává do celkem předvídatelného tempa s tím, že je vlastně odhalena podstata celého příběhu, která bohužel není nijak závratně výjimečná, a já jsem se u filmu celkem nudil, i když jsem si přece jen říkal, jak ta jedna postava skončí. Navíc mě snímek vždycky mohl překvapit tím, že bude konec naprosto neočekávaný.
Hlavní postavou filmu je Gillian, která má očividně nějaké menší trauma, s kterým se chce vyrovnat tak, že nastoupí jako vedoucí do jednoho tábora v odlehlé divočině. Pracovní místo získá tak, že stráví dvě noci na ostrově uprostřed jezera, naprosto sama. Taková zkouška, aby se prověřilo, že zvládne práci sama, že má pro strach uděláno, atp. Nevím, jako zápletka mi to přijde trochu nedůvěryhodné, ale budiž.
Když už se zdá, že to, co jí bude děsit, budou vlastní noční můry, tak se objevuje na ostrově ještě někdo jiný. A pak ještě jeden člověk. Film se podivně snaží hrát na to, že hrdinka má nějakou děsivou minulost, ale v konečném důsledku je to vlastně naprosto jedno, protože pro finální výsledek je to naprosto jedno. Pořád jde jen o survival a o to, aby paranoia ustoupila a převážil instinkt přežití.
„Solo“ není výjimečným snímkem a Kanada mi zase jednou ukázala, že v některých případech prostě ty filmy nezvládne. Nastíní zajímavou myšlenku, ale ta se ztratí v provedení, které je v rámci žánru naprosto tuctové. Navíc se člověk neubrání dojmu, že někdo moc koukal na „Pátek třináctého“. Ne, že by to bylo až tak podobné, ale prostředí ho automaticky evokuje.
Hodnocení: 30 %
