Smrtelná léčba
Exquisite Tenderness
USA, Velká Británie, Německo, 1995, 100 minut
Režie: Carl Schenkel
Scénář: Patrick Cirillo a Bernard Sloane
Hrají:
Isabel Glasser (Dr. Theresa McCann)
James Remar (Dr. Benjamin Hendricks)
Peter Boyle (McEllwaine)
Malcolm McDowell (Dr. Stein)
Smrtelná léčba je klasickým filmem o šíleném vědci. Nejedná se však o klasiku ve stylu hororu „Frankenstein“, ale o moderní podobu tohoto žánru, trochu ve stylu snímku „Re-Animátor“, kterým se tenhle film mimo jiné ohání. Na přebalu DVD se uvádí: „Re-Animátor se vrací.“ Rozhodně ale nečekejte něco, co bude podobně zábavné, černohumorné a hnusné, ale očekávejte film, který se snaží o tajemnou, až detektivní zápletku. Ale moc nepočítejte s humorem.
Hned úvodní scéna nám dá vědět, že tady bude nějaké tajemství. Je to vlastně v konečném důsledku takové giallo poamericku s tím, že vraha známe od začátku, ale pořádně nevíme, jaká je jeho motivace. Je jasné, že ta se nachází právě v úvodní scéně, ale budeme si muset až pěkně do konce počkat na to, jaké jsou souvislosti. Alespoň v tomhle směru se film drží nějakých základních schémat, která jsou pro thriller důležitá.
Atmosféra však není něco, v čem by si film zásadně liboval. Je to klasické béčko, kde se jedná hlavně o to, aby byl v centru nějaký ikonický zabiják, což se v tomhle případě celkem daří. I když od začátku víme, kdo je vrahem, je to v podstatě superhrdina, který má schopnosti, díky kterým se ho hned tak nezbavíme. Rychle zjistíme, že vrah by vlastně vůbec neměl chodit, a tak je nám jasné, že tady věda zase nadělala pořádnou paseku a že její důsledky nebude tak snadné odstranit.
Doktorka McCann se musí vyrovnávat nejen s tím, že na jejím oddělení pracuje doktor, který zde zkouší dost zvláštní experimenty, jež nemají daleko k tomu, aby se daly nazvat nelegální, ale zároveň velmi brzy začne mít problémy i se svou minulostí. Někdo z ní se totiž začíná vracet a není vyloučené, že díky němu přijde o práci. Film se ale snaží zaměřit na nějaká ta zajímavá úmrtí, pár celkem hnusných scén a samozřejmě i na odhalování pravdy, které je postupné. V tomhle směru je snímek standardem a nepřináší nic zásadně nového, ale minimálně je řemeslně celkem dobře zvládnutý.
Snímek „Smrtelná léčba“ v konečném důsledku není nic jiného než lpění člověka na životě za každou cenu. Do jisté míry je to upírský film, a to v případě, že by se tyto filmy zaměřovaly především na to, že upír se stává upírem proto, aby žil věčně. Závěr už je pak americké klišé, které ničím nepřekvapí. Kolikrát musí mrtvola vstát, aby bylo jisté, že je skutečně mrtvá? Na tohle pravidlo neexistuje.
