Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky
Vydalo nakladatelství Comics Centrum, 2. vydání, 2011, 199 Kč (brožovaná), 399 Kč (vázaná)
Vytvořil: Frank Miller
Frank Miller je člověk, který utvářel – a možná ještě utváří – svět komiksu. Změnil „Daredevila“, z kterého udělal jednoho z nejsilnějších hrdinů marvelovského universa, naprosto přetvořil Batmana ve svém geniálním „Návratu Temného rytíře“, ale neusnul na vavřínech a v roce 1991 nás poprvé zavedl do Basin City, které je všem čtenářům známější spíš jen jako Sin City. V ruce právě držíte – a možná také ne – šestou knihu příběhů ze Sin City, vydání, které se velmi odlišuje od ostatních knih. Neobsahuje jeden rozsáhlejší příběh, ale několik povídek – konkrétně jich tu máme jedenáct. Tak se na ně pojďme pěkně podívat.
První povídkou je „Prostě takovej normální sobotní večer“, kde se znovu setkáváme s jedním z nejlepších „hrdinů“, jaké kdy Frank vymyslel. A tím není nikdo jiný než Marv. Každý příběh s Marvem stojí za to. Frank vytvořil postavu, která je neskutečně silná a odolná, i když uvnitř je vlastně primitiv. Marv si to sám uvědomuje, ale možná je chytřejší, než si sám myslí. Jen sem tam potřebuje svojí medicínu. A tu si právě zapomněl a není schopný si přesně vzpomenout, proč jsou kolem dvě nabořená auta a nějaká ta mrtvola k tomu. Vzpomínat si s Marvem stojí za to. Skvěle vystavěný příběh, výtečně drsný.
Další povídka je jen kraťas, vlastně taková anekdota. „Tlusťoch a Prcek“ nejsou za žádných okolností charaktery nepoznané, nýbrž velmi v mysli zakořeněné, a to zajisté z důvodů mluvy prazvláštní, s níž se tito dva džentlmeni k pohledání prezentují. „Tlusťoch a Prcek“ je hlavně hříčka, která má pobavit, příliš nám toho neřekne. Jen trochu zamrzí doslovný překlad do češtiny. „Fat Man a Little Boy“ má v sobě přece jen dvojsmysl, který pro styl Sin City sedí.
„Náš zákazník, náš pán“ je povídka, která je velmi známá i díky tomu, že se objevila ve filmu „Sin City“, jedné z nejlepších a nejpřesnějších komiksových adaptací všech dob. Stačí, když si jako vraha představíte Joshe Harneta a jako jeho zákaznici Marley Shelton. Tohle je přesně ten typ povídky, na které se ukazuje Frankovo mistrovství. Dokonale na malém prostoru zvládá vypointovat noirovou povídku.
„Tichá noc“ je povídkou hlavně pro oko. Objevuje se tu jedna jediná bublina se slovy, zbytek jsou většinou jednostránkové panely, které ukazují, jak výtečný styl pro „Sin City“ Frank zvolil. Nedávno jsem slyšel, že ta kresba je jednoduchá, ale s tím bych ani na chvíli nesouhlasil. Vypadá jednoduše, ale efekt, který z ní čiší, ten je dokonalý. Takhle má vypadat skutečně drsný noir komiks. U „Tiché noci“ vám to dojde naplno. Někdy je méně slov více.
„A vítězem se stává...“ je jedna z těch slabších povídek, které příliš ničím nevynikají. Jen nám opět ukazuje, že děvky se v Sin City umí postarat samy o sebe a že zákazníci, kteří mají velmi specifické choutky, si tady dlouho užívat nebudou. Vystupuje i skvělá Miho.
„Modroočko“ je povídkou, která se nám představuje s modrou barvou. Je zde žena, která si nechá říkat Modroočko a která se nám prolíná i zbytkem sbírky. Krásný tragický příběh o tom, jak nemá smysl unikat. Za vším hledej ženu. A někdy ženu pořádně vražednou. Povídka má svou pointu, na kterou si rádi počkáte. Jestli Frank něco umí, tak sexy ženy určitě. Mimochodem, skvělá epizodní rolička Marva a také někoho dalšího, koho dobře známe. Tu scénu v baru jsme už viděli, jen z trochu jiného pohledu.
„Krysy“ jsou povídkou znepokojující, hlavně když člověku dojdou všechna ta slova, která jsou zde zmiňována. Čtenáře asi docela překvapí lettering, který je u většiny povídek klasický, ale zde jde spíš o novinové titulky.
„Tatínkova holčička“ je brutálním příběhem o naivitě a o tom, že je pro krásu a pomíjivost muž schopen čehokoli. Vzdá se minulého života jen kvůli tomu, že ta ženská je nádherná. V takových momentech je schopen i vraždy. Jen někdy to úplně nevyjde a růžové brýle se stáhnou až pozdě. Kromě bílé a černé se v komiksu objevuje právě růžová, která dokonale kontrastuje s vyzněním děje.
Ve špatný čas na špatném místě. Přesně takhle by se mohla jmenovat povídka „Blbě zahnout“. Znovu se setkáváme s Modroočkou, která je ještě krásnější, ještě méně oblečená a ještě vražednější než dříve. Pomalu si propracovává své místo mezi nájemnými zabijáky, ale i ti nejlepší sem tam udělají nějakou tu chybu. A tak trpí nevinní. Jenže i ty je potřeba odstranit z cesty. Ještě pár takových povídek jako „Blbě zahnout“ nebo „Tatínkova holčička“ a člověk bude mít pocit, že je jedno, co dělá, stejně to prostě někdy odnese. Je ale pravda, že vždycky si za to může sám. Aspoň trochu jo.
Poslední setkání s Modroočkou je v kraťoučkém příběhu „Špatná cesta“. Ono každý, kdo se Modroočce dostane pod ruku, zvolil špatnou cestu. Ale jak správně podotknul Plukovník, Modroočka z toho má trochu víc než jen vraždění. Každý holt máme svoje úchylky a Sin City je takových úchylek plné.
I s Dwightem se v „Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky“ nakonec shledáme. Jeho přítel byl zabit a na místě činu nachází nádhernou ženu. Na první pohled nevinnou, na druhý pohled s tajemstvím. Nakonec zjišťuje, po parádní akční sekvenci, kde zase máme Prcka a Tlusťocha, že tahle dáma v červeném byla nevinná až moc. Ne, v Sin City skutečně není nic svaté.
Osobně jsem si komiksové povídky v poslední době zamiloval. Frank Miller je jedním z tvůrců, který zvládá krátké i delší příběhy. Krátké dokáže skvěle vypointovat, nebo je alespoň nabije tou správnou atmosférou. „Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky“ sice v konečném součtu je asi nejslabším dílem v celé sérii, ale i přesto se jedná o komiksy výtečné, které vás pohltí svou brutalitou, noirovou atmosférou i vizualizací a hlavně naprostou neúctou k čemukoli – snad kromě americké hrdosti...
České vydání – již druhé, což není nic nepochopitelného – je výborné, navíc je konečně sladěno se všemi novými verzemi, které Comics Centrum vydává. Už stačí jen znovu vydat sedmičku a bude to kompletní. Jen já mám holt paperbackovou sbírku, tak by to ještě chtělo brožovanou verzi prvního a třetího dílu. Pro mě je „Sin City“ jedním z nejdůležitějších komiksů vůbec, proto ani tomu nejslabšímu dílu série nemůžu dát méně jak 75%. Hlavně když se pyšní i překladem Václava Dorta, který je hlavně v Marvově podání výtečný. A to ještě ani nemluvím o tom, že je přiložená galerie.
Hodnocení: 75%
