Silent Hill: V nitru hynoucí
Vydalo nakladatelství Comics Centrum, 2006, 599 Kč
Scénář: Scott Ciencin
Kresba a obálka: Ben Templesmith a Aadi Salman
Obálka: Ashley Wood
Samotný film „Silent Hill“ není úplný zázrak. Přiznám se, že hru jsem hrál jen chvíli a dokázala mě poděsit pořádně, ale film ani komiks nedokázaly úplně dokonale vytvořit hororovou atmosféru, která se na hráče přenáší samotným hraním. Přesto má „Silent Hill“, ať už v podobě komiksu nebo filmu, jeden poznávací znak. Tím je vizuální stránka. Monstra ve filmu jsou tím skutečně nejpovedenějším, a to platí i pro grafickou stránku komiksu, alespoň tedy částečně. Co je však u „Silent Hillu“ průšvih, to je příběh. A je jedno, jestli je to příběh filmu nebo komiksu, v obou případech se jedná o poměrně provařený paskvil.
Ale nebuďme úplně neupřímní. Komiks „Silent Hill: V nitru hynoucí“ není zas až špatným dílem, jen je rozdělen na dvě nestejnorodé části. Nejen tím, že první dvě kapitoly kreslil jiný kreslíř než zbylé tři, ale také proto, že se příběh, který byl v prvních dvou kapitolách předestřen, mění ve třech zbývajících v poměrně laciný a nezajímavý. Je zajímavé, jak s jedním scénáristou dokáže být komiks tak nevyvážený. Jako kdyby Ciencin psal jiný scénář – po stránce kvality – pro Bena Templesmithe a jiný pro Aadiho Salmana.
Musím říct, že pro mě osobně je Ben Templesmith velký oblíbenec. Jeho komiksy sice přímo nevyhledávám, ale když už se mi dostanou pod ruku, tak si je rád přečtu. Jeho kresba je natolik jedinečná, natolik specifická, že si ji s nikým jiným nespletete. A díky tomu se také jasně profiloval jako kreslíř temných, hororových komiksů. V našich luzích a hájích jsme se setkali kromě komiksu „Silent Hill: V nitru hynoucí“ ještě s těmito dvěma – „30 dní dlouhá noc“ a „Fell“. V prvním případě je kresba jednoznačně to, co komiks táhne, v případě „Fell“ se jedná o úžasné propojení kresby se skvělým scénářem. „Silent Hill: V nitru hynoucí“ je pak možné přirovnat spíše ke komiksu „30 dní dlouhá noc“.
První dvě kapitoly představují poměrně dobře uvozený psychologický příběh, kde jsou přízraky skvěle zachycené. Je úžasné, jak Templesmith jednoduše, ale efektivně, dokáže nakreslit něco, co nás trápí. Jeho kresba není detailní, v některých případech jen velmi náznaková, ale to, jak si pohrává s každým políčkem, to, co do něj vloží navíc, je skutečně jedinečné. Jenže pak přišla druhá – větší – polovina příběhu a kresby se ujal Aadi Salman a všechno šlo tak nějak do háje. I Salman má specifický styl kresby, používá hodně barev a políčka se někdy snaží až moc zaplnit. Často se nesetkáme s tím, že v komiksu rozeznáváme tahy temperou. Jenže u jeho kresby je problém s tím, že je místy prostě moc nepřehledná. Co se v panelu děje? Kdo tam vlastně je zachycený? A tak se vám někdy stane, že otočíte stránku a vlastně se docela divíte, co se přihodilo. Ale vina není jen Salmanova, i když má lví podíl, vina padá i na bedra Ciencina, který dle mého názoru příběh prostě nezvládl.
První dvě kapitoly vážně nejsou špatné, jsou zde dvě postavy, které jsou zajímavé, hlavně psychiatr je dobrý, a to včetně komentářů, které sám pronáší. Pak ovšem přijde pokračování, které je prostě zprasené. Všechno je dělané na efekt, ale hloubka příběhu žádná. Ve chvíli, kdy se čtenář dozví, jaké je propojení s malou dívkou a punkačkou, přijde mu, že sleduje něco, co už někde jinde viděl. Prostě nepříliš originální, nepříliš inovativní. Osobně si myslím, že ty první dvě kapitoly jsou mnohem, mnohem lepší a že by jako uzavřený příběh stačily a nemuselo se na ně vůbec navazovat.
České vydání je poměrně luxusní, stejně jako cena. Vydáno bylo především proto, že se v té době dostával ven i film, což je z komerčního hlediska pochopitelné. O kvalitě svazku z hlediska tiskařského a vazačského však nelze pochybovat. V tomhle se Comics Centrum vyzná. Bohužel po stránkách kvality příběhu je cena nepřiměřená. Kdyby vše kreslil Templesmith, dám tomu i více bodů. Jenže příběh by stejně zůstal nezměněný. Na druhou stranu je dobře, že alespoň nějaký hororový komiks u nás vyšel.
Hodnocení: 40%
