Sedm krvavých orchidejí
Sette orchidee macchiate di rosso
Itálie, Západní Německo, 1972, 92 minut
Režie: Umberto Lenzi
Scénář: Roberto Gianviti, Paul Hengge, Umberto Lenzi a Edgar Wallace podle románu Cornella Woolriche
Hrají:
Antonio Sabato (Mario)
Uschi Glas (Giulia)
Pier Paolo Capponi (Inspektor Vismara)
Rossella Falk (Elena Marchi)
Italské giallo je divácky velmi vděčný žánr. Myslím, že už jsem se rozepisoval o tom, proč tomu tak je. Divák do konce neví, kdo je vlastně vrah, respektive neví to s jistotou. Člověk si rád hraje na detektiva, když o nic nejde, alespoň já ano, o to více ho pak potěší, když toho svého vraha/lumpa/tajemného odhalí ještě před tím, než s odhalením přijdou samotní filmaři. Někdy je odhalení jednodušší, někdy scénárista nenechá žádné indicie, aby bylo odhalení skutečně snadné, nebo vůbec možné. Mnohdy se pak stává, že vrahy mohou být všichni do momentu, kdy kamera v závěru neodhalí scenáristickou pravdu. Když ale divák přijde na to, kdo je vrahem, ještě před titulky, má z toho dobrý pocit. Takový jsem měl ještě před koncem filmu „Ve stínu“.
Věnujme se ale giallu „Sedm krvavých orchidejí“. Na svědomí ho má režisér Umberto Lenzi, který se „proslavil“ zejména snímkem „Ženy od hluboké řeky“, což byla Lenziho odpověď na hnus „Kanibalové“ od Ruggera Deodata. „Sedm krvavých orchidejí“ je trochu jiný šálek čaje. Skoro mi přijde, že Lenzi šel s trendy. Když letělo giallo, točil giallo, když zase lidé chtěli hnusné snímky o kanibalismu, natočil hnusný snímek o kanibalismu. Nevím, jestli si zajistil věčnou slávu, ale mezi hororovými fandy si přece jen jméno udělal.
Pokud bych měl srovnat „Sedm krvavých orchidejí“ se zmiňovaným snímkem „Ženy od hluboké řeky“, přece jen mám pocit, že giallo mi přijde hodnotnější. I když je pravda, že některé scény ve filmu „Ženy od hluboké řeky“ vypadají příšerně reálně, což oceňuji. O nic jiného přece v kanibalistických filmech nešlo. Hlavně pořádný hnus, žádný příběh. Příběh snímku „Sedm krvavých orchidejí“ také není žádná pecka, ale pro potřeby vražd a hledání vraha to naprosto stačí.
Nějaký vrah si vybírá mladé ženy, které následně zabije. Jejich úmrtí není ani moc brutální, anebo už jsem prostě otupěl. Triky v tomhle směru nejsou převratné a ženy prostě umírají, když stříká trochu krve. Rozhodně to není giallo ve stylu Argenta nebo Fulciho, kteří se přece jen v gore vyznali lépe. Lenzi nějaké ty představy o žánru měl, a tak nás celou dobu drží v napětí, odhalujeme příběh, který místy dává i smysl, ale stejně jsem měl pořád pocit, že někde zpoza rohu na nás režisér pokukuje a dělá si z nás srandu. Neříkám, že by giallo mělo být vážné, ale u tohohle snímku jsem prostě nevěděl, jak se rozhodnout.
„Sedm krvavých orchidejí“ je slabším kouskem mezi giallo filmy. Neříkám, že nestojí za to, ale příběh sám není tak zajímavý, aby se film mohl zapsat mezi naprostou klasiku. Vrah zde není jakkoli unikátní, ničím nevybočuje, stejně jako vraždy. Hlavní postavy, vyšetřující pár, především pak manžílek, nejsou zrovna z těch, které by si člověk na první pohled oblíbil. Že by mi chyběla hudba od Goblins?
Hodnocení: 45%
