 |
|
Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Dave McKean, Shawn McManus, John Watkiss, Bryan Talbot, Stan Woch, Dick Giordano, Vince Locke, Duncan Eagleson, Kent Williams |
Báje a odlesky se dají přirovnat ke Krajině snů. Jedná se o sbírku povídek, než o román. Nehledejte tedy žádný jednolitý příběh, ale opět na vás čeká několik příběhů, které v podstatě nemají nic společného. Samozřejmě je zde ale spojovací článek, Sen z rodu Věčných.
První úvodní povídka, která na člověka hned vybafne, je kratší než ostatní. Strach z pádu je sandmanovskou alegorií o tom, jak je někdy těžké se do něčeho pustit, ať už je to třeba nová divadelní hra nebo cokoli jiného. Musím říct, že více než myšlenkou, mě tenhle kraťas zaujal hlavně kresbou. Je naprosto jiná, než jsme u Sandmana zvyklí, a musím říct, že je hodně zajímavá.
A pak už přichází na řadu normálně dlouhá povídka, Poslední císař Ameriky. Krásně smutný příběh o tom, jak se Sen vsadí se Zoufalstvím. A uprostřed tohoto sporu stojí První americký císař Norton I. Skutečně se jedná o historickou postavu, která sama sebe prohlásila císařem Spojených států. Za jediného a posledního. Na této trochu komické postavičce Gaiman ukazuje sílu citů, hlavně v závěru, který nevyhnutelně končí smrtí.
Báje a odlesky se věnují historickým událostem nebo historickým postavám, a tak se s druhou povídkou dostáváme do revoluční Francie, kde hlavy padají jako jablka ze stromu a kde jedna mladá žena dostává od Morfea podivný úkol. Má totiž najít jeho syna. Ano, je to tak, Sen má svého syna, jmenuje se Orfeus. Orfeus – Morfeus, myslím, že výběr je záměrný. Ale samozřejmě nejedná se o žádné normální dítko, ale o pouhou hlavu, která nemůže zemřít a která jediná zbyla z celého těla.
 |
Spojení fantastiky s krutostí tehdejší Francie je skutečně jedinečné. Ukazuje se zde šílenství revoluce, jeho vůdčí osobnosti Maximiliena Robespierra i touhy lidí po krvi a smrti. Některé horory dokážou lidé sami stvořit lépe než mysl spisovatele.
Třetí příběh je tentokrát historickou smyšlenkou, kterou vypráví děda vlkodlak své vnučce ze stejného rodu. Jedná se o příběh lásky a soupeření. O příběh o pravdě, který má skutečně krásnou, romantickou pointu. Co k němu říct více? Je stále prodchnut Sandmanovskou atmosférou, ale abych pravdu řekl, pro mě nepředstavuje žádný významný mezník v sandmanovské sáze.
Mnohem zajímavější mi přišla další povídka o císaři Augustovi, který se jednou za každý rok má stát žebrákem, aby tak mohl přemýšlet o svých dalších krocích. Rozjímání o vládě a o minulosti nakonec vedou k tomu, že se dozvídáme bizarní pravdu o Gaiu Juliovi, která nemusí být na první pohled příjemná, ale stejně tak nemusí být smyšlenkou.
A na závěr snový příběh o Marcu Polovi, který se ztrácí v poušti, a právě Sen se má stát tím, který ho vrátí mezi živé a nenechá ho zemřít v pustině. V tomto příběhu se setkáváme se Zeleným rájem. Pamatujete si na něj? Ten tlouštík z Domečku pro panenky, který pomáhal Rose – víru.
Musím říct, že povídky se mi líbily, je to prostě Sandman a stále si drží svou kvalitu, ale zároveň musím říct, že celistvé příběhy se mi zamlouvaly mnohem více a že bych si dal zase jednou něco komplexnějšího. Ale i tak jsem zvědavý na Báje a odlesky 2.
