Road Train
Austrálie, 2010, 90 minut
Režie: Dean Francis
Scénář: Clive Hopkins
Hrají:
Xavier Samuel (Marcus)
Bob Morley (Craig)
Georgina Haig (Liz)
Sophie Lowe (Nina)
David Argue (Psychopat)
Australský horor, který začíná pohlavním stykem. Ne, tohle na první pohled nevypadá jako mistrovství od protinožců. Divák spíš může očekávat, že se na něj vyřítí tuna braku. A tak trochu ano. V podobě náklaďáku Road Train, podle kterého je film také pojmenován. V Americe sice běžel jako „Road Kill“, což je jen potřeba Američanů nazvat si filmy podle sebe, a to i přesto, že filmy už nazvané anglicky jsou. Austrálie nejspíš používá špatnou angličtinu.
Zase se nechávám trochu unést, zpět k filmu. Koitus v úvodu ještě není zárukou toho, že film bude špatný, ale když už se pro první scénu nevymyslí nic lepšího, je to dostatečný důvod předpokládat, že se věci zvrtly už při psaní scénáře. A zvrtly se, co si budeme povídat. „Road Train“ se nejprve tváří jako Duel podruhé, ale pak z této cesty sjede, doslova, a uvízne na mrtvém bodě. Napětí je budováno čekáním. Čekáním na nic. Scénář v tomhle bodu zklamal a napětí se mění v nudu. Škoda, protože potenciál tu existuje. Austrálie je nádherná pro svou přírodu, máme tu jen pár postav, tajemnou zápletku, která mohla být rozkreslena ve skvělý boj o přežití.
Děj a jednotlivé scény jsou příliš zjednodušovány, aby to všechno zapadalo do sebe. A tak z roztřískaného auta, které je doslova na šrot, vylezou tři nezranění mladí lidé a jeden mladík s otevřenou frakturou předloktí. Ale jinak jsou v pohodě, uf. Jenže pak se setkají s psychopatem, který má ten úžasný vynález – zásobník s nekonečným množstvím nábojů. Pálí kolem sebe o sto šest, většinou mimo a do vzduchu. Ještěže si nezraněný mladík nachcal do lahve, aby se měl čeho napít. A nejen to. Mohl tekutinu chrstnout psychopatovi do obličeje. Ne, že by ho to zachránilo, ale tak aspoň to vypadá trochu nechutně.
Postavičky v „Road Train“ by měly být těmi, kdo film táhne kupředu. Další selhání. Herci jsou nezajímaví, a i když jedna ze slečen vypadá malinko jako Naomi Watts – v Austrálii jdou podobné typy pravděpodobně rovnou z výrobního pásu – její herecké umění rozhodně není na obdobné úrovni. Herci jsou toporní, sem tam přehrávají, sem tam mám pocit, že se dívají na pokyny režiséra mimo kameru. Snaží se, snaží, jsou příjemnější na dívání než jejich američtí kolegové, ale to ještě neznamená, že jejich snaha přináší nějaký hluboký požitek.
A pak na nás udeří závěr a my všechno pochopíme. „Road Train“ je jiný než Duel, je jiný než Christine anebo „Upír z Feratu“, i když právě z něho si bere základní myšlenku. Asi každému dojde, na co vlastně bude náklaďák jezdit. Navíc je to pořádně nadopovaný truck a nedělá mu problémy ovládnout mysli lidí. Stačí jen vstoupit do jeho druhého přívěsu.
Ne, ať dělám, co dělám a snažím se na filmu najít něco pozitivního, daří se mi to jen těžko, protože film selhává přímo ve svém základu – ve scénáři. Dialogy jsou toporné jako pravítko místo páteře, příběh je jedinečný jako milióntý Číňan a silný jako natržený sval. Pořád mi dělá problémy smířit se s tím, že týpek s otevřenou zlomeninou svojí ruku používá, a to i v případě, kdy chce zvednout hodně těžké objekty – třeba lidské tělo. I kdyby byl nadopovaný, poblouzněný, cokoli, a necítil bolest, organismus by se tomu asi dost vzpíral. Už zase rýpu do drobností. Jenže těch drobností je tady trochu moc. „Road Train“ nefunguje jako celek a nefunguje ani v detailech. A co si budeme povídat, odhalená mužská hruď a obličej à la Taylor Lautner z „Twilightu“, není zrovna něco, co mě přesvědčí, abych se na filmeček podíval znovu.
Hodnocení: 20%
