Psycho

   Příběh natáčení filmu Psycho začíná u Roberta Blocha. Pokud jste o tomhle chlapíkovi nikdy neslyšeli, vězte, že je to jeden z pokračovatelů H. P. Lovecrafta, který dál rozpracovával jeho mýtus. Stejně jako Lovecraft i on psal pro Weird Tales. Román Psycho se zrodil v roce 1959 a díla se ihned chopil scénárista Joseph Stefano, který svůj scénář představil Hitchcockovi. A mohl si snad vybrat někoho lepšího? Těžko. 
 

   Děj Psycha můžeme rozdělit na dvě části. V první se nám začíná odvíjet kriminální zápletka, kdy Marion (skvělá Janet Leigh) ukrade 40 tisíc dolarů. Neudělá to proto, že by byla zlodějka a kradla často, peníze si vezme z náhlého popudu, načež odjíždí z města. Má namířeno do Los Angeles. Cestou si mění auto, aby „zametla stopy“, ale i přesto z ní stále čiší obavy, nejistota a strach z toho, co udělala. Dostala se na tenký led a na tom se neumí pohybovat, takže na sebe upoutává pozornost, ale kdo by nějak víc obtěžoval krásku? A tak se Marion dostává až do motelu Bates. Prázdného místa, kde z kopce na ubytovnu shlíží doslova strašidelný dům. Už první záběr na něj dává tušit, že něco není v pořádku. Norman Bates (Anthony Perkins) Marion ubytuje a jelikož je tam jediná, pozve ji na menší večeři, s čímž ovšem nesouhlasí Normanova matka, která dá své pocity najevo velmi hlasitě, takže ji nepřeslechne ani Marion. Norman se však matce vzepře a s ženou povečeří. Tato večeře je vlastně delším rozhovorem, který nám dává tušit, že Norman není úplně vyrovnaným člověkem, i když jeho skoro dětinský kukuč by mohl svědčit o opaku. Tato pasáž končí slavnou scénou v koupelně a následným odklizením mrtvoly. Matka nerada vidí okolo syna nějaké dívky a syn zase nechce, aby matka šla za katr.
 

   Druhá pasáž filmu je trochu detektivního ražení, kdy nejprve detektiv Arbogast (Martin Balsam) a posléze Marionin milenec Sam (John Gavin) a její sestra Lila (Vera Miles), pátrají po Marionině osudu. Možná trochu detektivní, ale zároveň pasáž plná napětí, kdy divákovi tuhne krev v žilách. Při některých scénách se člověk neubrání leknutí. A celý příběh končí v jednom z nejpřekvapivějších finále všech dob. Bohužel v současnosti už tolik lidí o Psychu slyšelo a ví, o čem příběh je, že když ho pak vidí, může jim to pokazit atmosféru, ale pokud se do příběhu vžijí, pohltí je a bude je děsit až do svého konce.
   V Psychu se dá najít hodně málo špatného, tak proto tím začneme. Tím špatným jsou některé herecké výkony. Samozřejmě nemyslím všechny, ale postava Lily v provedení Very Miles je taková umělá a prostě tam nesedí. John Gavin také není úplný herecký génius, ale dá se v poklidu snést. Druhou a poslední výtku lze směřovat k provedení některých scén, ale za to může pouze doba, kdy bylo Psycho natáčeno. Holt tehdy ještě neměli úplně dokonalou techniku, takže pád detektiva   Arbogasta ze schodů vypadá trochu prapodivně, ale to vše se poměrně dobře ztrácí ve zbytku.
 

   Herecké výkony nejsou totiž pouze špatné, jsou zde i naprosto výtečné a to hlavně v podání Janet Leigh a Anthony Perkinse. Leigh se na úplném začátku jeví jako žena, která se nerada do něčeho pouští a nechce mít žádné problémy, ale pak ukradne oněch 40 tisíc dolarů a stane se přesně to, co by se dalo čekat. Není to žádná ostřílená zlodějka, takže je na útěku pěkně paranoidní a za každým rohem vidí někoho, kdo by ji mohl udat. Bohužel svojí nervozitou na sebe poutá i nemilou pozornost policie, ale před tou se nakonec uchýlí v odlehlém motelu, kde najde i svou smrt. Její postava je ale naprosto přesvědčivá a její výrazy při rozhovoru s Batesem vás nenechají ani na chvilku na pochybách o tom, že ta žena chce být silná, ale přesto se uvnitř hrozně bojí.
   Anthony Perkins. Psychopat a schizofrenik dovedený k dokonalosti. Zpočátku se zdá, že je to vážně poměrně milý mladík, ale jakmile Marion pronese jednu špatnou větu o jeho matce, poznáme, že není tak v pohodě, jak se na první pohled zdá. A jeho postava stále graduje, až předvádí své děsivé finále a v naprostém závěru se jeho úsměv od ucha k uchu, prolíná s tváří jeho matky. Perkins není na první pohled šílencem, ale jakmile se dostaneme až na konec, těžko si ho představit jako normálního člověka. Jde z něj strach.
 

   Říkalo se to tisíckrát, ale ještě tisíckrát se to říkat bude. Hitchcockova režie je dokonalá. Ví přesně, co má zabrat, odkud danou scénu snímat, kolik toho má ukázat a to vše je doplněno skvělým střihem a naprosto dokonalým hudebním podkladem z hlavy Bernarda Herrmanna, jenž byl jakýmsi dvorním Hitchcockovým skladatelem a dokázal tak umocnit vyznění těch nejděsivějších scén, čímž vám po zádech neběhá mráz, ale prohání se vám tam rovnou vánice. Jeho hudba byla použita v mnoha dalších filmech i po jeho smrti. V poslední době například v Kill Billovi, kde na krátký zvuk s názvem Twisted Nerve nezapomenete, stejně jako nezapomenete na zvukovou kulisu, při níž Normanova matka zabíjí Marion.
   Hitch byl nadčasový a o jeho Psychu tohle platí několikanásobně. I po šestačtyřiceti letech na diváky působí mrazivě až drásavě a nenechá je chladným. Psycho není úplně hororem, což není žádný Hitchcockův film, ale dokáže to, co se mnohým jiným snímkům s označením horor vůbec nedaří.