Prokletí Mayů
Maya
Itálie, 1989, 100 minut
Režie: Marcelklo Avalone
Scénář: Marcello Avallone, Andrea Purgatori a Maurizio Tedesco
Hrají:
Peter Phelps (Peter)
Mariella Valentini (Lisa Slivak)
Erich Wildpret (Larry)
Cyrus Elias (Dr. Santos)
Italové opět ukazují, že v jejich případě horor také nemá žádné hranice a jejich kinematografie je v oblasti hororu velmi nápaditá. I když jsou proslavení hlavně giallo filmy anebo zombie horory, najdete zde spoustu kousků, které patří do jiných kategorií. Touto kategorií je například i okultistický horor, kterým je možné snímek „Prokletí Mayů“ označit. Není to přímo satanistický horor, ale o určitém kultu a démonu se zde skutečně hovoří.
Začátek filmu naznačuje, že se beze sporu jedná o italský film, protože zde přece jen jsou prvky giallo tradice. Dochází k úmrtí a my nevíme, kdo je vrahem. Může být skutečně možné, že za to mohou nějaké temné kulty? Film nás udržuje v napětí a neustálým připomínáním toho, že zde docházelo k temným událostem, divák je skutečně nahlodán myslet si, že jde o vraždy způsobené nějakou prazvláštní silou. Bylo pak na tvůrcích samotných, aby ukázali, jak dokážou takový film ukočírovat.
Na mayských vykopávkách dělá profesor, který umírá a zanechává na světě svou dceru, která začíná pátrat po tom, co se vlastně stalo. Jenže smrt profesora není to jediné, k čemu dojde. Dochází k dalším úmrtím, která nejsou příliš snadno vysvětlitelná. Postavy se točí kolem nějakého tajemství, jež je nám odhaleno, ale stále zůstáváme v napětí z toho, kdo vraždí a proč. Je to také jediný prvek filmu, který udrží vaši pozornost.
No, abych hororu „Prokletí Mayů“ úplně nekřivdil, je zde ještě jeden povedený prvek, který stojí za to. A to je explicitnost. Ta se projevuje jak v oblasti sexuality, kdy nahota je zde celkem přirozená, samozřejmě, že ženská, a pak je zde ještě výborní gore, které vás někdy přiměje, abyste přece jen přivřeli oči. Ten naturalismus je celkem silný, ale tohle od Italů tak nějak očekávám. V tomhle byli skutečně mistři, když se tedy snažili.
„Prokletí Mayů“ není film, který by nějak zásadně vybočoval z průměru. Naopak, to tempo je takové hodně nevyrovnané. V pasážích, kde by mělo o něco jít, je spíše pomalé, tam, kde by zase o nic nemělo jít, se film snaží dokázat, že o něco jde. Není to až tak zlé, jak to na první pohled vypadalo, ale postupně se z toho stává jen obyčejný horor. Koukatelné ano, ale maximálně jednou, spíš pro zajímavost.
Hodnocení: 40 %
