Philip K. Dick: Kaňte, mé slzy, řekl policista
Nakladatelství Laser-books s.r.o., 2004, 159 Kč
Podíváte-li se nejprve na anotaci tohoto slavného psychadelického románu od Philipa K. Dicka, je vám slíbena cesta až do nejhlubších vrstev vnitřního já. S přihlédnutím k autorově životě musíte uvěřit minimálně tomu, že se o to jeho příběh pokusí. Philip K. Dick neměl obyčejný život, jak to tak u bohémských spisovatelů bývá, a jeho dílo je jedním slovem nadčasové. Z jeho děl se nejvíce proslavily sci-fi a postmoderní romány (i povídky), z kterých prosvítá autobiografická inspirace. Předčasně zemřelé dvojiče, psychické i rodinné problémy, schizofrenie, pestré zkušenosti s drogami… To je jen namátkový výčet momentů z díla Philipa K. Dicka, ale také z jeho života. Kdo by neznal „Blade Runnera“? Román „Kaňte, mé slzy, řekl policista“ (1974) vás zavede do světa, kde ve změti policijeního státu, dozvuků civilizačních konfliktů a chuti žít za každých podmínek, hrdinové i čtenář ztrácí pojem o skutečnosti.
Hlavní postavou příběhu je Jason Taverner, televizní hvězda, celebrita. Jason má všechno, co k takovému postu patří, tudíž i nadmíru vysoké sebevědomí a štiplavou aroganci. To mu ovšem bylo dáno do vínku před narozením už rozmilou tetou eugenikou, protože Jason je tzv. šestka. Šestý model člověka? Šestý model kyborga? Nevíme. Nezjistíme. Je to prostě šestka. A to je v jeho světě opravdu terno. Jednoho dne se však Jasonovi rozhodne pomstít zhrzená milenka a on, zamotán do chapadel podivné chobotnice (tentokrát nejde o metaforu), usíná na nemocničním lůžku… Záhy se probouzí, ale něco už je jinak. Ve světě, kam se naše celebrita probudila, totiž žádný Jason Taverner neexistuje. Neznají ho lidé na ulici, nikdo nikdy neviděl jeho televizní show a co víc, ani známí, ani milenky si žádného Tavernera nepomatují.
Svět, do něhož se po úrazu probudil, je identický s tím, ve kterém žil předtím, jen s jedním malým rozdílem – bez něj samotného. Jde o policejní stát, kde kdysi proběhla válka mezi inteligencí a zákonem, a studenti se od té doby skrývají ve sklepích svých univerzit. Jsou jako nespravedlivě odsouzené válečné krysy. To, že nad státem má dohled policie, zvýrazňují i všudypřítomní špehové, kteří nechybí ani v odboji, v podsvětí pravidel. Všichni donášejí, všichni spolupracují, buď pro své rodiny, nebo mají zrádcovství prostě v krvi. A pak jsou tu drogy. Veřejné tajemství. Zakázané, samozřejmě, ale stejně tak snadno dostupné. A nejde jen o chemické zlepšováky nálady, ale např. i o velice oblíbené kybersexové orgie, které vám však ruku v ruce s rozkoší smaží mozek na míchaná vajíčka. Tento svět zkrátka není idylka a dobře se můžete mít jen, když sám moc dobrý nebudete. Zároveň si čtenář ale musí spoustu věcí domyslet, Dick se bůh ví jak nesnažil o jasné zprostředkování popisu. Sem tam náznak, sem tam poznámka o světové situaci. Tento svět je jen mořem, do kterého je Jason Taverner vhozen a kterým proplouvá k vysvětlení. Ano, opravdu se dočkáte výsledku v pátrání, jak může člověk přestat existovat. Taverner si po celou dobu ponechává zdravý rozum a klidné rozvažování, prochází dějem prostřednictvím záchytných bodů, kterými jsou pro něj známé i neznámé ženy, v pravém slova smyslu osudové. I když je román v podstatě jen zobrazení několika hodin, vryje se do paměti. Body dolů strhávám jen za pár děr v logice (což je sice snadno napadnutelné, protože je otázka sama o sobě, zda lze v tomto románu mluvit vůbec o nějaké logičnosti, ale zmatený dojem zůstává). „Kaňte, mé slzy, řekl policista“ není kniha pro každého, ale donutí vás přemýšlet o tom, co byste, sakra, dělali v takové situaci vy?
A kdo je onen uslzený policista? Důkaz, že ať už státu vládne kdokoli, vždycky má co skrývat.
