Pevné pouto
The Lovely Bones
USA, Velká Británie, Nový Zéland, 2009, 135 minut
Režie: Peter Jackson
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens a Peter Jackson podle románu Alice Sebold
Hrají:
Saoirse Ronan (Susie Salmon)
Mark Wahlberg (Jack Salmon)
Rachel Weisz (Abigail Salmon)
Susan Sarandon (Babička Lynn)
Stanley Tucci (George Harvey)
Už trailer na tenhle snímek byl hodně zvláštní. Představila se nám dívka, která se jmenuje Susie Salmon, stejně jako ta ryba (pro neangličtináře salmon = losos), trochu nám pověděla o svém životě, řekla nám, jaký je den, a nakonec sdělila skutečnost, že je mrtvá. Respektive, že byla zabita. Ba co víc, my vlastně skoro od začátku víme, kdo za tím činem stojí. Soused Harvey je na první pohled odpudivý chlapík, jeho přehazovačka v nikom nevzbuzuje moc důvěry a jeho choutky... No, myslím, že v Arkhamu by se vedle Batmanových záporáků vyjímal skvěle.
Možná si řeknete, že je trochu zvláštní nám všechno prozradit hned na začátku, ale způsob, jakým je to uvedeno, je hodně efektní a efektivní. Atmosféra je budována skvěle a navíc, za tím vším stojí Peter Jackson, který už má s horory nějakou tu zkušenost, a dokazuje, že i po „Pánovi prstenů“ a „King Kongovi“ je schopen natočit něco menšího, komornějšího a děsivého. A tohle je film, který dokáže děsit jen proto, že je tam skvělý záporák. A Stanley Tucci ukázal, že mu vedlejší role sedí, ale že navíc dokáže zahrát skutečně odporného chlapa, který by si zasloužil více než jen nominaci na Oscara.
Na hereckých výkonech film hodně stojí, především pak na výkonech Saoirse Ronan, která je naší průvodkyní, na Stanleym, ale také na skvělé Susan Sarandon, jejíž role je menší, ale výrazná, rozhodně výraznější než postava, kterou ztvárnil Mark Wahlberg. Jeho hlava rodiny mi moc nesedí. Chápu jeho zoufalství, ale tvářit se celý film stejně... Ne, není to typ hrdiny, který by mi přirostl k srdci. George Harvey je charakterem, který si budu po zhlédnutí „Pevného pouta“ pamatovat ještě dlouho, ale na Jacka Salmona velmi rychle zapomenu. Už se vlastně stalo.
Krása filmu, který není obyčejným hororem, je v tom, že se odehrává ve dvou světech. Ve světě, reálném, kde je Susie mrtvá a její rodina se snaží přijít na to, kdo ji zabil a kde je její tělo, které jim není dopřáno nikdy najít. Druhá rovina je ve světě – vlastně v mezisvětí – kde Susie žije svůj posmrtný život. Mezisvětí je pastvou pro oči, ukázkou bujné a krásné fantazie a je v úžasném kontrastu s tím, co se děje na zemi, jak pozůstalí trpí. Ale ani mezisvětí není úplně v pořádku, až sem dosahuje zrůdnost pana Harveyho a jeho nezadržitelné touhy.
„Pevné pouto“ je snímkem, který nám ukázal, že Peter Jackson je stále schopen natáčet výtečné horory, navíc filmy silně emotivní, se skvělými herci a imaginací. Ale tohle všechno je sráženo skutečností, že příběh je zabit – hlavně jeho finále je něčím naprosto otřesným. Doslova je možné jej shrnout v následujícím rčení: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Sledovat „deus ex machina“ v trapném hávu víry v něco vyššího, je skutečně smutné, zvlášť u někoho jako je Peter Jackson. Možná se až tolik nemusel držet předlohy. Finále mi velmi připomnělo konec snímku „The Bad Seed“, kde závěr také dokázal zabít dojem z celého filmu. Kdyby se Jackson trochu více zabýval příběhem, nikoli pouze jeho dopadem, více využil potenciálu postavy pana Harveyho a skvělého Stanley Tucciho, možná film mohl dopadnout ještě o hodně lépe. Přesto si ale myslím, že je to jeden z filmů, který dokáže okouzlit.
Hodnocení: 65%
