Parchanti: Vsaďte si
Vydalo nakladatelství Comics Centrum, 2010, 299 Kč (brožovaná), 599 Kč (vázaná)
Scénář: Andy Diggle
Kresba: Jock
„Parchanti: Vsaďte si“ nejsou zrovna příběhem, který by se na Necronomiconu objevoval často. Nejedná se o čistý horor a v podstatě ani o horor jako takový vůbec, ale osobně si myslím, že je možné příběh zařadit do kategorie thrilleru, čímž se vlastně snažím omluvit skutečnost, že chci tenhle komiks na Necronomiconu recenzovat, protože se mi prostě líbí. Má v sobě všechno, co by takový komiks měl mít. Má tajemství, akci, skupinu sympatických „hrdinů“, kteří přirostou k srdci, spoustu hlášek a nakonec i pořádnou konspiraci, které ke špionážnímu thrilleru patří.
Andy Diggle je jedním z těch lidí, kteří se vyžívají v konspiracích. Na „Parchantech“ je to vidět po celou dobu. Máme tu tajemnou postavu Maxe, který stojí za tím, že jedna jednotka profesionálů se ocitla na seznamu smrti jedné z nejznámějších organizací na světě – CIA. Skupina se skládá z pěti drsňáků, kteří v tom umí chodit, akce jim není cizí a hned na začátku ukážou, jak se dá ukrást velký vojenský vrtulník. Na první pohled komplikovaný úkol, ale v jejich provedení snadná jednohubka.
V týmu jsou šéf - plukovník Clay, drsný voják Levák, specialista na IT Jensen, člověk, který skupinu odveze v čemkoli a kamkoliv je Čokl a nakonec odstřelovač Puma, který toho nikdy moc nenamluví. Všichni jsou stejně smrtelně nebezpeční. Snad až na Jensena, ten je spíš tím, kdo hláškuje a neustále má na jazyku nějaký ten vtip, aby celou situaci trochu odlehčil. Ale aby těch chlapů nebylo moc, stane se součástí jejich týmu i žena – Ajša. Ne, vůbec to není nejkřehčí květinka, ale naopak ženská, které nechcete říct nic nevhodného, protože by vás rozpárala jako řezník.
Tahle skupinka se snaží o to, aby se dostala ze seznamu smrti. To znamená, že musí prozradit jednu zásadní skutečnost, že nikdo z nich nezemřel. Ano, všichni jsou považováni za mrtvé a s tím se nechtějí smířit. Chtějí se očistit a chtějí mít jistotu, že budou moct žít venku, ne jen ve skrytu a ve stínech. Jediná cesta, jak toho dosáhnout, je dostat se k Maxovi, osobě, jejíž totožnost je neznámá a je opředená tajemstvím, skoro kultem osobnosti. Objeví se v celé knize pouze jednou, a to až na posledním panelu, ale rozhodně se nejedná o osvětlení celého problému.
Andymu Digglovi se skutečně podařilo vytvořit velmi zajímavý komiks, rychlou jízdu, která je krásně zamotaná v různých pletichách a konspiracích. Na první pohled poměrně nenápadný komiks se tak vyšvihl mnohem výše a je jedním z nejlepších akčních komiksů, které se k nám kdy dostaly. A může za to i kresba muže, který si říká Jock. Jeho panely jsou podobné těm, které kreslí Eduardo Risso v komiksu „100 nábojů“, ale Jock je přece jen trochu optimističtější a méně temný. Vizuálně, ale také příběhem „Parchanti“ připomínají „The Expendables“ Sylvestera Stalloneho. Pozitivem komiksu je rozhodně překlad Kamila Bernáška, kdy v některých chvílích používá nádherná přirovnání à la Kulhánek, která zaručeně rozpohybují bránici. Tohle je komiks, který v sobě má přesně to, co nabízí. Pořádné exploze, mrtvoly, výtečné zvraty a nezastavitelné hrdiny, na kterých vám bude záležet.
Hodnocení: 80%
