Nenávist
The Grudge
USA, Japonsko, 2004, 92 minut
Režie: Takashi Shimizu
Scénář: Stephen Susco podle původního scénáře Takashiho Shimizu
Hrají:
Sarah Michelle Gellar (Karen)
Jason Behr (Doug)
William Mapother (Matthew)
Clea DuVall (Jennifer)
Série Ju-On se stala v hororu velmi uznávanou, navíc stála u zrodu světového šílenství po japonských duších s dlouhými černými vlasy. Snímek Ringu byl sice první, který slavil celosvětový úspěch, ale Ju-On na něj skvěle navázal. Proměnil se v rozsáhlou sérii, kvalitativně rozporuplnou. Osobně si myslím, že první čtyři japonské filmy jsou jedním z nejlepších hororů, jaké nám Asie nabídla, to ostatní už je spíše vaření z vody. Mezi vaření z vody počítám i americký remake.
I když se na americkém remaku podílel, především produkčně, Sam Raimi, zůstával zde jeden základní problém. Bude se jednat pořád jen o předělávku. Japonská „Nenávist“ byl neskutečně děsivý horor, při kterém jsem se velmi bál, a to přece jen už něco snesu, i když je pravda, že jsem v té době s horory teprve začínal. Pořád si ale stojím za tím, že je to jeden s nejstrašidelnějších hororů, jaké jsem kdy viděl.
Jsou zde památné scény, na které prostě nedokážu zapomenout, zvuky, které se mi neustále připomínají. Přesně tohle se stalo ozdobou i americké verze „Nenávisti“. Dalo by se očekávat, že když Takashi Shimizu půjde ve stopách Hitchcocka a předělávku si natočí sám, dopadne to lépe, než kdyby to měl dělat jiný režisér, jenže pořád se jedná o recyklaci něčeho, co se skvěle podařilo už na první pokus. Nebo více méně na první pokus. Ona vlastně i japonská „Nenávist“ z roku 2003 je předělávkou a rozpracováním původního videofilmu Ju-On z roku 2000.
Takashi Shimizu neudělal nic jiného, než že do americké verze přidal americké postavy, které se starají o nemocné lidi. Jednou z pečovatelek je i Sarah Michelle Gellar, v podstatě asi hlavní postava. „Nenávist“ je točena podobně jako předchozí, filmy, nejedná se o lineární běh událostí. Docela se divím, že to Takashimu dovolili, protože mám někdy pocit, že Američané to mají radši polopatě. I když právě v nechronologičnosti je kouzlo filmů. Vždyť je to jeden z důvodů, proč je oslavovaný film „Pulp Fiction“.
Tvůrci si ze čtyř předchozích filmů vzaly ty nejlepší scény, a přesto nedokázali natočit film tak intenzívní jako japonský originál. Děsivé scény zde jsou, ale mezi nimi je tak nějak ticho, nic, co by člověku vyrazilo dech. Alespoň ne tehdy, když jste viděli japonský originál. Americká verze bude fungovat na toho, kdo mnoho hororů neviděl, ale stejně vždycky raději doporučím původní Ju-On, který vás skutečně dokáže vyděsit do morku kostí.
Hodnocení: 50%
