Nekromantik
Nekromantik
Německo, 1987, 85 minut
Režie: Jörg Buttgereit
Scénář: Jörg Buttgereit a Franz Rodenkirchen
Hrají:
Bernd Daktari Lorenz (Robert Schmadtke)
Beatrice Manowski (Betty)
Harald Lundt (Bruno)
Colloseo Schulzendorf (Joe)
Jörg Buttgereit je klasikem německého gore a „Nekromantikem“ to jasně dokazuje. Ale co je u jeho filmu nutné si uvědomit? Tak kromě toho, že to rozhodně není snímek pro někoho, kdo má slabý žaludek, není to ani film, který je naprosto prvoplánový a chce nám ukázat jen vyhřezlé vnitřnosti. Zapomeňte na slashery, zapomeňte na masové zabíjení. Tenhle film je přesně takový, jak slibuje název. Je nekromantický. Já vím, to spojení je zvláštní ale není nereálné.
Nekrofilie je aktivita, které se určitá menšina – aspoň myslím, že menšina – oddává. Jörg Buttgereit se rozhodl, že natočí právě příběh o nekrofilech a o tom, že ani jejich život není žádná báseň a že to mají docela těžké. Hlavně když se snaží žít s někým živým. „Nekromantik“ skutečně není jen prvoplánovým filmem, ale je silnou, velmi naturalistickou a odpornou studií člověka a lidského chování. Vůbec je na něj možné pohlížet jako na sociální kritiku a ukázku toho, jak je společnost zvrácená, jak se rozpadá pod vlastním chtíčem. Ne, nejde mi jen o nekrofilii a nekrofily, ale zajímavá je například scéna v kině, která nám ukazuje, že těch zvráceností a zvrácených je mnohem víc. Pak je otázkou, v jakém množství „účastníků“ je zvrácené už normální?
„Nekromantik“ vypráví o mladém muži Bobovi, který má přítelkyni Betty. Bob pracuje v márnici a sem tam domu přinese nějaký ten orgán nebo jinou část mrtvého lidského těla. Betty se pak může s orgánem mazlit, dát si koupel, a tak podobně. Jenže jednou zajde Bob příliš daleko. Přinese totiž domů celou mrtvolu. A to neměl dělat. Betty se okamžitě zamiluje. A když druhý den zjistí, že Bob ztratil práci, rozejde se s ním a odejde s mrtvolou, která má lepší výhledy než její živý sok v lásce.
Může to znít malinko komicky, ale je to jen proto, že jsem se o trochu komičtější pojetí snažil. „Nekromantik“ není vůbec komickým filmem. Naopak, je velmi hlubokým, niterným vyprávěním o tom, jak se může člověk díky svým potřebám propadnout na úplné dno. A co si budeme povídat, když si člověk připustí, že pro jeho vlastní přítelkyni je mrtvola přitažlivější než on sám, dost to s ním zamává. Navíc přišel o práci a tím i o zdroj mrtvých částí, bez kterých si vůbec svůj život nedokáže představit. Život se mu doslova hroutí pod rukama, a tak se snaží o to, aby se alespoň trochu postavil na vlastní nohy. V tom případě bych vše prostitutkám doporučil, aby se zákazníkovi nesmáli, když se mu nepostaví. A už vůbec ne ve chvíli, kdy je zákazník nekrofil.
Na „Nekromantikovi“ je potřeba ocenit skutečnost, že i když může na první pohled vypadat prvoplánově, vůbec takový není. Pohled Jörga Buttgereita na svět je zvrácený, o tom není potřeba pochybovat, ale obrazy, které nám předvádí, jsou dostatečně silné. A ať už je to zabití, stahování a vykuchávání králíka anebo sex s mrtvým, rozkládajícím se tělem, všechno to má svůj význam. Neříkám, že budete nadšeni, ale v celkovém kontextu je každý obraz promyšlený, má svůj smysl a je pro vyznění příběhu důležitý, ať už je to z důvodu kontrastu nebo umocnění bizarnosti a propadu hrdiny. Ne, film není krásnou studií, ale může ve vás zanechat trochu víc než jen zhnusení.
Hodnocení: 50%
